RECENZE: Ray Bradbury, Marťanská kronika

Vydáno: 02 03

Autor článku: Jan Žlebek

Je těžké recenzovat knihu, ke které cítíte obrovský respekt pro její jednoduché kouzlo, a při tom ji jen neobalit do nějakých PR a marketingových keců. Zvlášť když autora již půl století předchází vynikající pověst a zrovna tato kniha patří k jeho neustále (znovu)vydávaným majstrštykům. A proto začnu hádankou.

Dneska začnu hádankou, co vy na to?

to šest přepracovaných vydání a jen u nás to vychází již po páté. Najdete to v seznamu 100 nejdůležitějších knih 20. století deníku Le Monde vedle legend typu Pán prstenů, 1984 nebo Válka světů. Nevyhrálo to nikdy žádnou žánrovou soutěž (zato tiskem prošla třetí revize dříve, než se vůbec začal udílet Hugo či Nebula) a naopak jedno spisovatelské klání nese jméno autora. Stejně jako asteroid číslo 9766.

Co je to? Hádejte, můžete třikrát.

A kdyby vás náhodou nenapadlo Marťanská kronika, beru i odpověď „klasika“. Málokteré jiné žánrové dílo si totiž tuhle nálepku zaslouží víc. Literární velikán a držitel mnoha cen za celoživotní dílo Ray Bradbury podává ve volně propojené sérii krátkých povídek příběh lidské kolonizace rudé planety: od prvních pionýrských výprav, přes masové vystěhovalectví až po evakuaci a odchod lidstva z Marsu. To vše dokáže vylíčit exupériovsky citlivým a zároveň čarovným způsobem na pár stránkách útlé knížečky, kterou nejspíš přečtete rychle, ovšem nadlouho vám přiroste k srdci. Marťanská kronika nestárne, nýbrž zraje společně s čtenářem a svým poselstvím dalece překračuje hranice žánru.

Ptáte se proč? Připadá vám do dvou vět shrnutý děj plochý, okoukaný a banální? Není to Bradburyho chyba. Já nejsem kouzelník, jsem jenom okouzlen vší tou jako motýlí křídla jemnou krásou vetkanou autorem do slov. Tou básní v próze, výsostně poetickým textem odvyprávěným s neuvěřitelnou lehkostí, jednoduchou elegancí vět a myšlenkami ukrytými v bohatství jazyka.

Ray Bradbury se nikdy nesnažil zapadnout mezi hard SF autory a reprezentuje živoucí důkaz toho, že je mnohem lepší, když literaturu píší umělci a ne astrofyzici. V Marťanské kronice se sice objevují scifistické propriety jako jsou ku příkladu rakety nebo mimozemšťané, avšak i sám tvůrce považuje dítko své mysli za fantasy. A jemně načrtnutý svět původních obyvatel čtvrté planety od Slunce opravdu působí magicky; možná i díky Bradburyho obraznému a metaforickému jazyku získává Mars jakýsi snově faerijský nádech.

Ani v případě osudů pozemských kolonistů se autor nesoustředí na pomíjivou a proměnlivou technologii a raději staví panoptikum marsovských dějin na pevnějších základech - píše o člověku, jeho duši a problémech, jež jsou aktuální dnes, stejně jako budou v kurzu za sto let. Věčný boj mezi velikostí lidství a duševní zakrnělostí, nekonečný střet mezi sebestřednou arogancí a zralou moudrostí, ani neutuchající konflikt mezi bezohlednou nenasytností a empatií vůči zbytku světa nejspíš nikdy nezmizí. Lhostejno zda žijeme v Bradburyho poválečné Americe, Česku na počátku jedenadvacátého století nebo na Marsu v půli téhož věku.

Je těžké se na Marťanskou kroniku nedívat optikou metafory amerických dějin. Neurvalost kolonizátorů rudé planety nachází reálný předobraz v přístupu bělochů vůči Indiánům, epidemie nemocí a drancování civilizace, jež má jednoznačnou (avšak bohužel pouze) morální převahu, přímo čerpá z historických hříchů (do)obyvatel Nového světa. Bradbury nicméně nevidí svět jednobarevně, vypráví rovněž o nadějích na nový začátek a svobodný život nesvázaný opratěmi byrokratické tuposti, nevynechává ani strach z jaderné války - leitmotiv mnoha knih z období studené války - či obavy z omezování občanských práv a svobod. A zač si umělec zaslouží potlesk ve stoje na konci představení? Možná za to, že přes všechnu nízkost, chamtivost a hloupost, které lidé neodkládají ani před nástupem do rakety směr Země-Mars, můžete z knihy cítit autorův nezdolný humanismus, optimistický náhled na svět, důvěru v člověka a víru v dobré konce. Věřte nebo ne, v Marťanské kronice nic z toho nevyznívá triviálně či naivně.

Mohl bych říct, že Marťanská kronika je rodinné stříbro žánru, povinná četba pro každého opravdového fanouška nebo literární lahůdka zasloužilého mistra fantastiky... Všechny tyhle klišé bych mohl v závěru sesypat na hromadu, pocukrovat superlativy a navrch přihodit pár prázdných slov a hrst nevýstižných metafor v zoufalé snaze alespoň se přiblížit samozřejmé poetice Bradburyho nehynoucího díla. Jenže by to bylo zbytečné a marné. Řeknu jen:

Podívejte se na ty čísla z úvodu.

Podívejte se na ně dobře.

Marťanská kronika /The Martian Chronicles/
Ray Bradbury
Nakladatel: Baronet
Překlad: Jarmila Emmerová
Obálka: Jan Ungrád
Redakce: Jiří Podzimek
Rok vydání: 2010
Počet stran: 256
Rozměr: 125 x 200
Provedení: hardback
Stav: nové vydání
Cena: 229 Kč

Komentáře

Omlouvám se předem recenzentovi (kterého si vážím za to, že vůbec publikuje), ale pokud už publikuje vystavuje se dobrovolně riziku kritiky. V mém případě snad spíše vybíravé než nevybíravé kritiky. A má kritika se netýká vlastně vůbec recenze - se kterou s výhradami souhlasím. Marťanská kronika je nedílná součást pevných základů žánru. Dovolím si nesouhlasit s touto větou: "Ray Bradbury se nikdy nesnažil zapadnout mezi hard SF autory a reprezentuje živoucí důkaz toho, že je mnohem lepší, když literaturu píší umělci a ne astrofyzici." Je otázkou, zda se Bradbury snaží nebo nesnaží zapadnout do hard SF - myslím si, že Bradbury má s hard SF velmi málo společného. Proč to autor vůbec zmiňuje nevím. Ale dovolím si zásadně nesouhlasit s prohlášením, že mnohem lepší literaturu píší umělci... To je prosím zásadní omyl a obvyklé zjednodušení, které není podepřeno žádnými relevantními argumenty. Takové prohlášení prostě nelze ani zobecnit a vrhá na subžánr nespravedlivě negativní světlo. Předpokládám, že autor tedy buď nemá hard SF načtenou a nebo ho prostě nezajímá (obojí je pochopitelné), ovšem pak by se měl uvedených komentářů podle mě zdržet. Pokud se jich nezdrží, pak to dělá vědomě (je to přeci jeho názor, že?) a pak podle mě je, nebo do něj roste, "pravdoláskař".

Díky za komentář, nevím zač se omlouváte. S případnou kritikou počítám a jsem rád, že reagujete. Zkusím zareagovat na některé podněty.

"...myslím si, že Bradbury má s hard SF velmi málo společného." - tak to se celkem shodneme. Proč to zmiňuji? Protože člověk, který MK nečetl a nemá představu o Bradburyho přístupu, může stručně načrtnutý děj (v zásadě kolonizace Marsu) považovat za nějakou vědeckou rakeťárnu. Tomuto dojmu bych se rád vyhnul.

"Ale dovolím si zásadně nesouhlasit s prohlášením, že mnohem lepší literaturu píší umělci... To je prosím zásadní omyl a obvyklé zjednodušení, které není podepřeno žádnými relevantními argumenty." S vaším nesouhlasem souhlasím :-) Nicméně, to, že podle vás nemám pravdu jste zrovna ocelovými argumenty nepodložil. Jestli vás dobře chápu, tak je to prostě omyl a basta. Ale nakonec (abych vás zlomyslně parafrázoval) je to přeci váš názor, že?

To, že to je zobecnění, od vás beru. Na druhou stranu bych se rád vyhnul obratům typu: "Dle mého subjektivního a zanedbatelného názoru jsou knihy napsané umělci za většiny okolností a ve většině případů z literárního hlediska lepší než knihy napsané astrofyziky. Přičemž samozřejmě existuje následující výčet výjimek atd." Je to možná jen můj implicitní předpoklad, ale když píšu/čtu recenzi, tak počítám s tím, že se tam projeví osobní vkus autora a literární chutě.

Btw. co to je pravdoláskař?

Děkuji Vám za reakci. Uznávám, že veškerá diskuze vždy začíná a končí tvrzením o subjektivitě názoru apod. Ale přečtu mnoho recenzí a jen na velmi málo z nich reaguji. Tak nevím, jestli je to pro Vás dobře nebo ne. Ale myslím, že spíš ano.

V případě zmínky o hard SF, pak by snad stačilo v úvodu říctt, že v podstatě nejde o HSF (samozřejmě se vší grácií). A basta. Větou, (nyní parafrázuji) že se B. nikdy nesnažil zapadnout mezi HSF autory vlastně říkáte, že někdo jiný to o něm tvrdí. Případně že jde o  veřejně známý fakt, že RB se snažil zapadnout... To si nemyslím =  můj názor :-). Podle mě jde o zbytečně nejdnoznačnou proklamaci.

To, že s mým nesouhlasem souhlasíte je pro mě jasný důkaz toho, že jsem ocelové argumenty nepotřeboval, protože Vy je znáte. Ale jen pro pořádek - A.C.Clarke - např. Měsíční prach, Isaac Asimov - obecně, z novějších např. R.L.Forward - Dračí vejce.

Jinak řečeno, podle mě by recenze byla kvalitnější, kdybyste při jejím psaní neřešil HSF vůbec a nepolemizoval nad literárními schopnostmi astrofyziků, nebo naopak nezveličoval schopnosti umělců. Určitě i Vy sám znáte spousty "umělců", které by výše zmínění autoři "strčili do kapsy". Z mého osobního pohledu jste recenzí, vědomě či nevědomě, vyjádřil svůj zřejmý odpor k HSF, což vůbec nebyla třeba k tomu, abyste napsal skvělou recenzi na MK. Je to možná taková nuance, ale co naděláte - pokud to uznáte, třeba pak budete ještě lepší. Takové ambice si ale napsáním této reakce nedávám. To bych se nemístně přeceňoval.

Závěrem mi dovolte tak trochu něvěřit tomu, že v dnešní době nevíte co je "pravdoláskař". Asi bych měl spíš objasnit, jak jsem to myslel, že? Souhlasím. Byla to taková blesková myšlenka, která mě proběhla hlavou při čtení Vaší recenze. Chtěl jsem tím pouze říct to, že jsem Vás jako člověka odhadl na osobu konvenující s názory Václava Havla - vše samozřejmě ve výsostně obecné rovině. Moc bych za to nedal, že je Vám V.H. sympatický, v mnoha věcech s ním souhlasíte a že je Vám i literárně blízký - přestože žánrově možná ne. Jinak více asi zde: http://cs.wiktionary.org/wiki/pravdol%C3%A1ska%C5%99. Já si ovšem nemyslím, že jde o pejorativní označení - jde o určitý světonázor a tak to i beru. Přestože s ním v mnoha věcech nesouhlasím.

 

 

Omlouvám se za opožděnou reakci. Za Váš komentář jsem velmi rád - i kdybychom se tady do krve hádali, tak to beru prostě tak, že vám na tom záleží. A mě taky.

Nejednoznačnost prohlášení o tom, že Bradbury nezapadá do HSF: Už asi rozumím, oč vám jde. A beru to, že je to z tohoto pohledu nešťastné vyjádření. Přesto si myslím, že zmíněné hard SF má své opodstatnění - protože máloco jiného se od Bradburyho přístupu liší více. Pro mě představují Bradbury a hard SF dvě krajní hodnoty na škále snahy o vědeckost. A na základě vyjádření toho, že něco je úplně jiné, můžu získat jakous takous představu o Marťanské kronice.

To, že s Vaším nesouhlasem souhlasím znamená jen to, že klidně můžete nesouhlasit a nemít to podložené žádnými argumenty. Nikoliv to, že jste mě přesvědčil. Z mého pohledu ocelové argumenty nepotřebujete, ale ze svého pohledu (jak jsem to pochopil) je potřebujete určitě.

S pravdoláskařením jsem Vás zjevně nenachytal :-) Ano, zhruba tuším, oč běží, ale zajímalo mě, jak jste to myslel (a hlavně, jak se to dostalo do titulku komentáře, takže to vypadalo jako nejzásadnější část sdělení).

Kdybych měl reagovat na Váš první odstavec, tak musím říct, že jsem na tom podobně. Jen jsem se pozasatvil nad tím, že je asi spousta lidí, co by si nad takovou diskusí poklepala na čelo. Jak se někdo může "do krve hádat" kvůli takové "prkotině" jako pár slov v nějaké recenzi. No a může! Máte pravdu, nejenže mi na tom záleží, ale zároveň mě to i baví :-).

No mě šlo právě o to, že nemám pocit, že by v MK o nějakou věděckost vůbec šlo (a jestli, není to důležité) a že tedy nebylo třeba řešit HSF. Prostě mi to přišlo navíc - a s negativní dozvukem na HSF obecně. Zbytečně. Podle mě :-).

Myslím, že Váš odstavec o souhlasu s mým nesouhlasem posunuje tuto debatu o úroveň výš. Ale pravděpodobně máte pravdu, špatně jsem dekonstruoval Vaši reakci... No ale asi se shodneme na tom, že mám svou pravdu a Vy tu svou, že? Rozdíl je v tom, že já nepublikuji. Ne že by na tom bylo něco skvělého, naopak. Nicméně tím, že publikujete byste měl akceptovat nějaké zásady žurnalistiky (které neznám, ale předpokládám je) a například nezobecňovat svůj vlastní názor, resp. ho nevydávat za obecný fakt.

S tím pravdoláskařem to skutečně nebylo tak, že to je to, co chci titulkem hlavně říct. Pravda. Navíc se dodatečně omlouvám, neměl jsem v úmyslu být až tak osobní. Ale ptal jste se... a jak to je ve skutečnosti víte pouze Vy.

Neříkal bych tomu hádka do krve, jsem schopen si představit mnohem horší věci :-) Navíc se s Vámi stále více shoduji.

Ad publikování: No, ale teď publikujete, ne?

Ad pravidla žurnalistiky: Jako absolvent žurnalistiky to vidím spíš tak, že celou recenzi je třeba brát jako můj názor (stejně jako komentátor v Lidovkách komentář píše z lidovkářského mírně pravicového pohledu a komentátor Práva to zas pere zleva). Ale beru od Vás to zobecňování.

 Isaac Asimov napisal, ze on nie je spisovatel, ale ze je vizionar. Podobne je to pri Clarkeovi - je to vedec, nie umelec. Ich knihy nie su zle, ale su znacne chladne. Asi tak som narazku v recenziu pochopil ja... Bradbury bol skratka spojivom medzi svetom fandomu a "hlavného prúdu".

Nesouhlasím s Vámi. Oba zmínění autoři byli vědci, kteří píší beletrii, čili se stávají umělci. O tom přeci nemůže být sporu. Souhlasím s tím, že některá jejich díla mohou být charakterizována jako "chladná", ovšem nelze to v žádném případě paušalizovat! To je právě to, co se tady snažím vyvrátit - ten mýtus o domnělé "neuměleckosti" nebo snad lietrární "nekvalitě" autorů HSF.

:-) Nesuhlasite spravne. Podla mojho nazoru je vykreslenie uveritelnych postav hlavnou ukazkou spisovatelskeho umenia. Gibson, Asimov, Clarke pisu fajn knihy a obcas sa sympaticky snazia o zive postavy a uveritelne city, ale pri porovnani s Bradburym, Cardom, Vonnegutom budu z pohladu literatury vzdy pozadu. (Z pohladu originalnych vizii su samozrejme neprekonatelni, ale nie z literarneho hladiska.) Vzdy ide amozrejme o urcenie priorit...

Ale to, ze je niekto viac umelec, neznamena, ze vie napisat lepsiu knihu.

Pre mna je peknym prikladom Gentry Lee, ktory napisal s Clarkeom Ramansku seriu. Lee je podla mna lepsi spisovatel ako Clarke, ale pradoxne nedokaze napisat lepsiu knihu ako Clarke. (Prvy (Clarkov) Rama je fajn, ale je to technicka zalezistost bez skutocneho ludkseho rozmeru. Ostatny Ramovia maju omnoho lepsie prepracovane postavy, ale nemaju spad a nove napady.) Clarkove knihy ma nelakaju, lebo uz viem, ze aj tie najlepsie maju pre mna malo prepracovanu psychologiu postav. Od Leeho som v podstate cital len slabsie knihy, ale dal by som mu este sancu, lebo viem, ze jeho postavam budem verit takmer kazdu emociu...

 

Přidat komentář