RECENZE: Paolo Bacigalupi, Dívka na klíček

Při čtení Dívky na klíček jsem měl pocit, že se P. K. Dick narodil o pár desítek let později a místo své posedlosti hrozící třetí světovou válkou, jadernou hrozbou, bojovými roboty a manipulací s myšlenkami se musel zaměřit na hrozby dnešního světa - na nedostatek potravin, fosilních paliv a mutace nemocí proti nimž je dýmějový mor něco jako lehké nastuzení. Tak moc se v mých očích podobá Bacigalupiho styl a přístup ke světu knihám mého nejoblíbenějšího autora.

Pravda, jsou tu jisté rozdíly. Zatím co Dick si za lokaci většiny své tvorby vybral americký kontinent, tedy prostředí, které je nám poměrně blízké, Bacigalupi nás vrhne doprostřed thajského velkoměsta, jenž by nám jistě přišlo exotické i dnes, natož v době, ve které neexistuje ropa, vše je poháněno kličkopružinami, obyčejné liči (ovoce) je něco jako národní poklad, většina států světa je držena pod krkem kalorickými firmami (tedy společnostmi, v jejichž laboratořích vznikají jediné potraviny imunní proti všudypřítomným chorobám) a po ulicích se kromě rikš a megodontů prohánějí například i neviditelné kočky. To vše má za následek, že Dívka na klíček rozhodně není lehké čtení a podobá se spíše těm těžším Dickovkám.

Hlavní zásluhu na tom má na první pohled děsivá záplava nikde nevysvětlených thajských výrazů a novotvarů. Autor je prostě používá, jako byste vy i já v jeho světě prožili celý život. Že si prvních pár stran myslíte - Čtu já vůbec českou verzi knihy? - je mu úplně fuk. Jede si dál svým tempem a rozprostírá před vás naprosto cizí prostředí téměř cizím jazykem. Je to sice poněkud krutý přístup, ale založený na myšlence, že pokud chcete jeho Thajské království poznat, nemůžete zůstat u turistického průvodce na hotelovém pokoji.

Svou zásluhu na tom, že se spousta čtenářů bude jen těžko nořit do děje, má také struktura příběhu. Přirovnal bych ho ke sněhové kouli, kterou pustíte nahoře na rozjezdové části sjezdovky a ona se pomalu otáčí a nabírá na sebe pozvolna prostředí, postavy a jejich motivace. A že jich je!

Asi nejdůležitější postavou je sama Dívka na klíček, geneticky vyšlechtěná bytost, která byla upravená pro absolutní poslušnost a touhu zalíbit se za každou cenu pánovi, ale skončila v pekle, na které ji výcvik ani genetika nepřipravili, a tak mezi znásilňováním a ponižováním, i když je to proti jejím genům, touží po svobodě.

Následuje Anderson, majitel továrny, ale hlavně kalorik, tajný agent, který má za úkol zjistit zdroj thajské samostatnosti, semennou banku a zajistit přístup do ní pro svou firmu, třeba i násilím, a tak zlikvidovat potravinovou nezávislost Thajska, která kalorickým firmám tak trochu pije krev, a naopak své firmě přinést konkurenční výhodu plynoucí z nenakažených semen již vyhynulých rostlin. 

Hong Seng je Andersonův správce továrny. Je to Číňan, v Thajsku nejnižší spodina. Ovšem Hong Seng býval někdo a i jeho postava se pyšní postranními úmysly a touhou po lepším životě, než je živoření na žlutou kartu uprostřed cizí země, což by samozřejmě mohla zajistit hlavně hromada peněz.

Jaidee, jeden z velitelů bělokošiláčů [tohle je hrozné slovo a osobně nechápu, proč se podle vzoru zelené barety, rudé barety, hnědé košile (SA), "vojenská" jednotka nejmenuje bílé košile], zaměstnanců militantního ministerstva životního prostředí má vizi  na vnějšku nezávislého Thajska, bez dovezených potravin - a tím také bez nemocí, kterými trpí zbytek světa. A společně s ním Jaideeova pobočnice Kanya, která se potřebuje očistit od své minulosti a rozhodnout se na jakou stranu barikády vlastně patří.

A spousta dalších postav, které se sice někdy dějem jen mihnou, ale jsou pro celkový příběh velice důležité, někdy i důležitější než ty, v uvozovkách, hlavní. Ona Dívka na klíček totiž nemá hlavního hrdinu, ale jen postavy, něco jako šachy, kde mají sice figury vyšší či nižší důležitost, ale rozhodně nelze říct, že by některá z nich automaticky vítězila hru.

Ale vraťme se k původnímu přirovnání. Ona sněhová koule po dvě stě padestáti stranách konečně dorazí ke zlomu černé sjezdovky a začne se neřiditelně valit vpřed. Neustále zrychluje a bere sebou vše, co jí stojí v cestě. Nabaluje nové dějové linky a sem tam něco ztratí - staré známé, i méně známé postavy. A to vše proto, aby poté co se konečně dostane pod kopec a my si myslíme, že ta šílená jízda z které jste nemohli odtrhnout oči skončila, smetla poblíž stojící roubenku a převrátila vše na ruby.

Po sáhodlouhém seznamování s prostředím a rozehrávání mocenských her, ve kterých to jistkří hlavně mezi otevřeným Ministrestvem obchodu a uzavřeným Životním prostředím, se plány všech postav konečně začnou najednou střídavě uskutečňovat i bortit jako domky z karet, ovlivňovat vyšší mocenské boje které doutnaly na pozadí i být zadupány pod nohami megodontů či šiků bělokošiláčů. Nesmíte ale nabýt dojmu, že by to seznamování nebylo zajímavé, jen díky němu pochopíte, o co v tom pozdějším chaosu vlastně jde.

Dívka na klíček rozhodně není vlakovka, na její čtení budete potřebovat klid a plné soustředění. Je to skvělá kniha s podmanivým světem i příběhem, ale není pro každého. Ty netrpělivé může odradit opravdu pozvolný začátek, kde se zdánlivě nic neděje, ale pro ty, kteří vydrží, pak bude odměnou strhující závěr a postupné pochopení většiny skutečností, na kterých si ti netrpěliví vylámou zuby.

Dívka na klíček
Nakladatel: Argo
Autor: Paolo Bacigalupi
Překlad: Richard Podaný
Obálka: Milan Malík
Redakce: Viktor Janiš, Mirka Pelnářová, Milan Dorazil
Rok vydání: 2011
Počet stran: 384
Rozměr: 150 x 210
Provedení­: hardback
Cena: 389 Kč

Přidat komentář