RECENZE: Oliver Bowden, Assassin’s Creed - Bratrstvo

Dodnes jsem všem, kteří nadávali na knihy podle her, říkal: "Vy asi neznáte Fantom Print, co? Ti vydávají skvělé herní knížky." Říkat to budu stále, ovšem s jedním "ale". Výjimka potvrzuje pravidlo. Tato nešťastná funkce připadla na bedra Olivera Bowdena a jeho románu podle úspěšné počítačové hry Assassin's Creed Bratrstvo.

Ezio Auditore da Firenze ví, jaké to je, ztratit vše. Už je to téměř dvacet let, co musel mladý Ezio na vlastní oči sledovat, jak Templáři v čele s Rodrigem Borgiou, budoucím papežem Alexandrem VI., ve Florencii popravili jeho otce a oba bratry. Jeho samotného potká skoro stejný osud, ale útočiště najde u otcova bratra Maria, který mu kromě ochrany svěří i staré tajemství. Předci rodiny Auditorů se dají najít mezi členy prastarého řádu Hašašínů, bratrstva zabijáků z dob křížových výprav, které dodnes existuje a vede svoji tajnou válku proti Templářům. Hnán pomstou se Ezio, stejně jako jeho předci, stává Asasínem. Trvá mu celých dvacet let, než pomstí smrt své rodiny, zachrání Itálii před templářským spiknutím a hlavně ukradne templářům starobylý artefakt nedozírné hodnoty. Zlaté jablko z biblického Ráje. Ničivá zbraň pradávné rasy, která vládla světu dávno před lidmi. Zde příběh Bratrstva začíná, několik minut po konci minulého dílu. Ezio prchá s jablkem a vůdcem Asasínů, svým strýcem Mariem, z Říma. Když se ale oba spolu s jablkem navrátí do hlavního sídla Asasínů v Monteregioni, ještě netuší, jak bezvýznamná jejich výprava do Říma byla. Hned další den je město přepadeno papežskou armádou vedenou Rodrigovým synem, ctižádostivým Cesarem Borgiou. Asasíni se brání statečně, ale proti ohromné Cesarově armádě nemají šanci. V bitvě umírá Mario Auditore, je zajata Eziova láska Katarina Sforza a sám Ezio je zraněn střelou z pistole. Zraněný Ezio nemá bez prostředků a zázemí jinou možnost, než se spojit se svým starým mentorem Niccolem Machiavellim v Římě a udělat to, co měl udělat už dávno. Znovu vybudovat Bratrstvo a postavit pomník svým zemřelým blízkým smrtí Rodriga Borgii a jeho dětí...

Už při Eziově útěku z Říma si všimnete jednoho z velkých neduhů Bratrstva. Bowden neumí popisovat šermířské souboje. V jeho podání jsou nezáživné, kostrbaté, nereálné a často mi přišlo, že i odbyté. Proto si Bowden občas pomůže menší berličkou a souboje rovnou přeskočí frází jako "nepřátelé byli rychle přemoženi". To se, ať s popisem, nebo bez něj, stane pokaždé. Ezio přemůže s lehkostí každého nepřítele, který se na něj vyřítí. Ve hře vypadá dobře, když na vás vyběhne tucet obrněnců, ale v knížce to působí neuvěřitelně kýčovitě a nerealisticky. Když poprvé Ezio vyřídí velkou skupinku nepřátel díky svému lepšímu výcviku (papežská garda už podle názvu bude holt parta břídilů), momentu překvapení (v praxi: když Ezia přepadne skupina nepřátel, tak vytáhne meč a brání se, z čehož jsou nepřátelé tak vylekaní, že se nezmůžou na odpor dříve, než jich alespoň pět vyřídí), či prostě díky štěstí. Snad jediné vážné zranění (mimo střelu z pistole v úvodu), které Ezio obdrží, je sečná rána na ruce, kterou si ještě navíc způsobí sám nesprávnou manipulací s dýkou. Inu, mistr šermíř se nezapře...

Další Bowdenův neduh je užívání italských/francouzských/španělských a latinských slovíček.
Ve hře to působí jako svěží okořenění dialogu (v titulcích je slovo rovnou se závorkou s překladem) ale tady je to spíše otrava, protože musíte stále listovat na konec knihy, kde máte slovníček většiny výrazů. Opravdu pouze většiny, v knize je i několik slov, které se do slovníčku tak nějak nedostaly. U slov je to většinou jedno, často to stejně není pro děj nic důležitého, ale někdy se v italštině objeví i celá věta, kterou na konci můžete hledat se stejnou vervou, jako Asasíni Cesareho, stejně se ovšem nakonec musíte smířit s tím, že čas od času si musíte zapnout google translator...

Herní kniha, pokud se nejedná o prequel, který by rozšiřoval universum, by měla alespoň rozšiřovat děj své předlohy. To se Bratrstvu i daří. Většinou se jedná o nějaké drobné střípky příběhu, ale najde se tu i například ve hře neprezentovaná linie španělského honu na Cesareho, za kterou si Bowden zaslouží pochvalu. Ovšem je tu rozdíl mezi rozšiřováním a předěláváním. Každý, kdo hrál hru, bude už na začátku knihy skřípat zuby, jakmile se dočte k pádu Monteregioni (Kdo se chce přesvědčit bez nutnosti zakoupit knihu či hru, může porovnat ukázku knihy a stejnou scénu ve hře). Pomineme-li fakt, že Bowden celou scénu zasadil do městské citadely, která se ve hře vůbec nevyskytuje, máme tu hned několik kopanců, které se velice těžko stravují. Hoďme za hlavu příliš brzké setkání Ezia a Cesareho mimo Řím. Jde odpustit i drobnost, že Ezia nepostřelí náhodný arkebuzír, ale generál Octavian de Valois. Trošku hůře se už snáší fakt, že se v Cesarově suitě objevuje i Leonardo da Vinci. Ovšem to, co vás - pokud znáte předlohu - zvedne ze židle, je, že Cesare Borgia je tu prezentován jako syfilitickými boláky obsypaný znetvořenec, který musí na obličeji nosit kovovou masku, aby neděsil okolí. Bowden sice myšlenku nemocného Cesareho dále v knize rozvíjí a pracuje s ní, díky čemuž dá Cesareho postavě i mnohem více osobnosti než ve hře; dokonce historický Cesare Borgia touto nemocí opravdu trpěl, ale co je to platné, když už nám byl herně prezentován jako charismatický mladík s hezkou tvářičkou.
 

Někdy se zase Bowden drží herní předlohy, ale možná až příliš, protože si chvílemi připadáte, jako kdybyste četli návod na hru a ne román. Tohle sice nebude přímo jeho vina, ale důsledek nařízení Ubisoftu, který zjevně chtěl, aby román kopíroval detailně děj hry, avšak ve výsledku to vypadá tak, že na první pohled poznáte jednotlivé mise hry. Ezio si jde pro úkol za Niccolem. Ezio splní úkol. Ezio se vrátí za Niccolem. Ezio za úkol dostane od Niccola peníze. Ezio si jde za peníze koupit nový meč. S novým mečem jde Ezio plnit další úkol. Za další dva splněné úkoly dostane novou zbraň... Díky tomuhle systému jsou 2/3 knihy poněkud dějově nezáživný sled Eziových misí ze hry, kde si Bowden nedovolil odběhnout z herního systému, který na papíře začne po chvíli nudit.

Proto jako dar z nebes působí posledních sto stran knihy, popisující ve hře nereprezentovaný Řím po pádu Borgiů a následné očišťování města od jejich posledních stoupenců, které zavede Ezia a jeho přátele až do dalekého Španělska. Bowden už není tolik svázán hrou a může si dovolit konečně psát, jak by chtěl. Konečně se tak zbavíme otravného „úkolovacího systému“ a kniha začne být i pro znalce předlohy informačně zajímavou. Věřím, že kdyby měl Bowden více volnosti už od začátku, mohlo to celé dopadnout úplně jinak.

Takhle je z Bratrstva relativně nudná, průměrně napsaná kniha, kterou ani nemám komu doporučit. Doporučovat ji hráčům AC nemá moc velký smysl. Pokud Bratrstvo hráli, je na nich, aby se zamysleli, jestli se jim vyplatí kvůli posledním sto stránkám kupovat celý román. Pokud hru nehráli, zkazí si spoilery budoucí zážitek z hraní. To se vám sice, pokud AC neznáte, stát nemůže, ale kniha pro vás stejně také nemá moc velký smysl. Bowden se neobtěžuje nijak vysvětlovat reálie, příběh minulého dílu či cokoliv jiného (v celé knize není zmínka, co to je ta "asasínská skrytá čepel", což může některým čtenářům způsobit pár vrásek), nemáte tedy možnost si příběh plně vychutnat, i kdybyste všechno ostatní překousli. Jediná sorta lidí, kteří by knihu mohli ocenit, jsou hráči, kteří AC znají, ale právě se jim rozbil počítač a přesto chtějí být v obraze a vědět, jaké Eziovo dobrodružství jim právě uniká. Všichni ostatní ať radši udělají dva kroky zpět a budou spolu se mnou doufat, že připravovaná Assassin's Creed: The Secret Crusade se Bowdenovi povede líp. Jinak ...

... requiesta en pace. Che nessuno ricordi il tuo nome.

PS: Zasvěcení Asasíni si při čtení recenze jistě všimli, že v ní nepadla nejmenší zmínka o Desmondu Mylesovi. Celá Desmondova linie z blízké budoucnosti byla v knize bohužel úplně vynechána, stejně jako v Renesanci, a tak je i Bratrstvo čistě historická fikce (byť s kouzelným jablkem).
 

Bratrstvo /Brothehood/
Bowden Oliver

Série: Assassin's Creed 2
Nakladatel: Fantom Print
Překlad: Kateřina Niklová
Redakce: Libor Marchlík, Jiří Popiolek
Rok vydání: 2011
Počet stran: 288
Rozměr: 145x205
Provedení: paperback
ISBN: 978-80-7398-118-1
Doporučená cena: 249 Kč

Přidat komentář