RECENZE: Michail Achmanov, Náboje nikdy nedojdou

Na začátek jedno přiznání: jsem milovník braku. Ne, vůbec se za to nestydím. S kvalitním škvárem, neboli pulpem, mě uvidíte častěji než s nějakou epickou fantasy plnou ušatých elfů, opilých trpaslíků a dalších milých fantasy bytostí. Prostě a jednoduše: pokud se tam střílí z pistolí, brokovnic a podobných sympatických hraček, hrdina cedí jednu drsnou hlášku za druhou, nosí černé oblečení a k holení používá katanu, pak jsem na vrcholu (literárního) blaha a víc ke spokojenosti nepotřebuji. Proto jsem byl velice zvědavý na titul Náboje nikdy nedojdou.

Inu, posuďte sami: už obálka naznačuje, že by se mohlo jednat o „kulhánkovštinu“ (dle upíra na obálce), což potvrzuje i drsná anotace. V knize pak můžete narazit na chlápka, který chodí v černém, za nejlepší kamarádku má luparu, s jejíž pomocí likviduje upíry (!). Ano, to je přece něco, co se musí líbit každému, kdo holduje akčním vypalovačkám a kýblům krve.

Ale nenechte se opít rohlíkem. Autor koukal na filmy a četl knížky tak dlouho, až si jednoho dne řekl: „Kruci! Přece nemusí být tak těžké něco napsat!“ A tak se do toho pustil, a výsledkem jsou Náboje nikdy nedojdou – kniha připomínající dort od pejska a kočičky. Což je velice zvláštní, protože v Rusku autorovi vyšlo už hodně knížek, avšak netuším, jak moc úspěšných.

Začátek jako by vypadl z filmu Blade. Hlavní hrdina vtrhne do pajzlu (je celý v černém a ověšený zbraněmi – nechybí ani šurikeny) a zlikviduje tu partu upírů. Nutno říct, že to je zároveň to nejlepší, čím titul disponuje, protože poté jde totálně do kopru. Z původně plánované akční jízdy se stává nudné ploužení bez nápadu, kterému nepomáhá ani sympatický hlavní hrdina. On takový totiž není. Z něj jsem měl dokonce pocit, že autor moc četl Zaklínače, jelikož je taky mutant a disponuje řadou speciálních schopností, které mu jeho práci zjednodušují. Zkrátka a dobře, prakticky všechno, co kniha nabízí, jsem už někde viděl. Respektive jsem o tom četl. S tím bych neměl až takový problém. Stejně tak bych neměl problém s příběhem, který je celý o tom, jak hrdina běhá po Moskvě (a na konci i po Kubě), kde za peníze likviduje upíry.

Stačilo by, kdyby autor přihodil do kotle nějaký zajímavý nápad nebo něco, co by si mě dokázalo získat. Nebo kdyby dokázal zaujmout alespoň stylem. Bohužel ani to se nekoná. Největší boj pak prohrává se samotným čtenářem, jehož pozornost si vůbec nedokáže získat. 

Je to škoda a ve výsledku se jedná o obrovské zklamání, které bude bolet ještě hodně dlouho. 

Náboje nikdy nedojdou /Patrony ne končajutsja nikogda/
Achmanov, Michail
Nakladatel: Klub Julese Vernea
Překlad: Vlado Ríša
Obálka: Karel Zeman
Počet stran: 304
Cena: 269 Kč