RECENZE: M. John Harrison, Viriconium

Přistupte blíže, dámy a pánové, a popatřte na sešívance! Ano, v tomto stanu se skrývá tvor, jakého vaše oko ještě nespatřilo. Možná v něm zahlédnete kus Elrika nebo Krále mečů. Místy snad probleskne Titus Žal nebo nějaký ten přetvor či dokonce mytago. Je to skutečnost nebo iluze? Realita nebo přelud?

“Rez v našich očích… kovové perspektivy nás brzdí na severu vzácných zemin… jsme zerodovaní lidé… vítr nám zastírá oči bílým ledem… pojídáme špony… zoceleni svou závislostí, cítíme na jazyku kyseliny… Nelze tu snít, naše sny jsou kov a ledové ozvěny kostí… rez v našich očích, nás, jež jsme kdysi měli hebké tváře.” (str. 56)

M. John Harrison, britský tvůrce tohoto monstra, se narodil v roce 1945 a v současnosti žije v Londýně. Proslavil se právě cyklem o skomírajícím městě Viriconiu. Jeho práce se vyznačují rysy absurdismu, ke kterému se pojí poetičnost a dekadence. Spousta současných autorů přiznává fascinaci či inspiraci jeho dílem (N. Gaiman, Ch. Miéville, C. Barker).

“Viriconium.

Jeho bolestně formální zahrady a zvláštní geometrie, jeho ulice páchnoucí rozmačkaným ovocem a rybami; jeho květiny připomínající nachová zranění na trávnících ”Ermitáže” v Trois-Vertes; jeho palác jako ulita: jak se s ním lze vypořádat slovy?” (str. 267)

Sešívanec se jmenuje Viriconium, Pastelové město. Je to poslední bašta umírající civilizace, kde se vše pozvolna rozpadá a hyne v dekadenci. Nerozeznáte tu skutečnost od přízraku, magii od iluze nebo člověka od monstra. Ve Viriconiu je všechno jedním a vším. S jeho atmosférou se seznamujete pozvolna v několika črtách, a všechny vypráví příběh tohoto Stálého imaga.

“Pod oblohou připomínající skleněný příkrov, na křižovatce v drolícím se půdorysu města, dva hmyzí exempláře předváděly tanec v sebevražedném světle. Znetvořila je nemoc, oči měly jako hnijící melouny; přesto jim na modrozelených bocích zářily jasné heraldické znaky jako světla hlubokomořských ryb.” (str. 249)

Při pohledu na toto město vás přepadne melancholie, protože je vám dobře známé. Stokrát jste o něm četli, a za nocí sníte o jeho špinavých a blátivých ulicích, kterými se prohání vítr. Autoři se do něho stále vrací, ať už se přímo inspirují Harrisonem (Miéville), nebo naslouchají mnohem staršímu echu z propasti času (Holdstock). Pohlédnete-li na město, spatříte v něm dekadenci a zmar díla Moorcocka, absurditu Mervyna Peakea a poezii, která vše halí do melodického hávu.

Styl Viriconia je tak výrazně New weird, až si řeknete, že už toho bylo trochu moc, a že se vám zajídá, jak je to všechno stejné. Ale tak to není. Viriconium totiž bylo na počátku, a Miéville, možná i Bishopová, Lake a VanderMeer prostě jen četli příliš Harrisona. A uctívali ho. A tak má vlastně celý nám známý New weird počátek v Pastelovém městě, a Laser-books splácí jeho vydáním svůj dluh.

Tak přistupte blíže, dámy a pánové. Za malý poplatek spatříte tohoto sešívance, který u nás nemá obdoby.

Principál trhl oponou a všichni zatajili dech v očekávání příšerného. Z přítmí klece na ně však hleděla dojímavě krásná tvář smutného Adonise, blýskající kouřově šedými zraky v podzimním slunci. Pak otevřel bledá ústa, pokrytá bílým ledem a dav byl ztracen…

Viriconium /Viriconium/
M. John Harrison
edice New weird, svazek 21
Překlad: Žáček, Milan
Nakladatel: Laser-books
Obálka: Edward Miller
ISBN: 978-80-7193-332-8
Počet stran: 484
Provedení: brožovaná
Rozměry: 130x200mm
Rok vydání: 2011
Cena: 399 Kč