RECENZE: Jakub Ćwiek, Lhář

Když jsem psal závěr své poslední knižní recenze, stěžoval jsem si, že knize není co vytknout (šlo o Rozpoznání vzorů od W. Gibsona). Osud se mnou zahrál podivnou hru a teď píšu recenzi na Lháře a mám opačný problém. Vlastně ne tak docela – obálka je pěkná.

Můj první dojem byl skoro radostný – český knižní trh je na tom tak dobře, že Triton může podporovat začínající polské autory. Kdybych si první povídku přečetl jako porotce v nějaké soutěži, asi bych ji zařadil do horní třetiny. Doporučit ji do sborníku soutěže bych ale váhal. Snad bude líp, říkám si, a čtu dál.

Autor v druhé povídce nastínil příběh pádu Valhally, kterou zdolali nájezdníci z katolického nebe. Loki, který si ve sklepeních Valhally odpykával odměřený trest, je osvobozen, a přidává se k vojům andělů jako jejich poskok pro veškerou špinavou práci. Loki ale má postranní úmysly a jako zradil Odina, zradí určitě znovu – to je však jen příslib do budoucna.

Nejsem si jistý, jestli má být Loki čtenáři sympatický, nebo ne. Mně rozhodně nebyl. Jeho motivace není jasná, je prakticky všemocný a místo toho, aby se podle očekávání stylizoval do archetypu trickstera, probíjí se příběhem jako hrdina tureckého akčního filmu. Přitom je mu úplně buřt, jestli přitom zabije pár náhodných kolemjdoucích, pokud to samozřejmě zrovna nejsou spříznění katolíci. Autor je natolik zvrhlý, že z těch jatek zkouší vykřesat humor. Řeč je mimochodem o jediné nějak podchycené postavě knihy. Vedlejší postavy jsou vlastně jen andělé, kteří se liší jen počtem křídel a jménem, jinak jsou zcela zaměnitelní. Tedy možná ne pro katolíky, ale já do nedělní školy nechodil.

Tempo vyprávění je další problém, autor zabije skoro půl stránky vnitřním monologem postavy, kterou na další straně Loki vesele umučí, ale dějově podstatné informace občas jen mimochodem zmíní. Jindy se nechá unést zbytečným zdlouhavým vysvětlováním, potom naopak přihodí odstavec, který v kontextu stěží dává smysl.

Jako by toho nebylo dost, autorův všeobecný přehled o světě je zdá se založený na sledování seriálů typu Odpadlík a Walker, texas ranger. Zároveň je evidentní, že svými hlavními zdroji inspirace a informací hluboce pohrdá. Kdyby Usáma před smrtí stihl napsat nějakou fantasy, nejspíš by nebyla tak úchylná, jako dílo tohoto bigotního katolíka. A určitě by nebyla tak trapně nudná a vystavěná na těch nejtriviálnějších klišé.

Chlupy na zátylku se mi ježily hrůzou, když jsem si na závěr četl, co všechno ten klučina ještě v Polsku vydal. Ne každý polský spisovatel je Sapkowski, nebo Pilipiuk. Protože si dovedu představit, že někomu, kdo třeba zrovna je socialista, nebo náboženský fanatik, může třeba i Pilipiuk hnout žlučí, zkouším si najít nezaujatý nadhled. Ale v případě pana Cwieka je těžké být pozitivní, nebo třeba i neutrální, a pochybuji, že si mezi českými čtenáři SF najde mnoho katolických příznivců. A to třeba u O. S. Carda mě náboženský podtext nijak neurážel a Piekarův Služebník boží mě bavil.

Pokud máte chuť na humorem říznutou akční knížku z prostředí boje metafyzických postav o moc, doporučuji třeba Daemonicu od Dariona. Ne tenhle paskvil.

Lhář - kniha první
Autor: Jakub Ćwiek
Nakladateľstvo: Triton
Obálka: Piotr Cieśliński
Rok vydania: 2011
Rozměry: 125x200
Počet strán: 224
Prevedenie: paperback
Cena: 199 Kč

Komentáře

Po přečtení recenze jsem jen nechápavě kroutil hlavou a marně přemýšlel, jestli její autor četl stejnou knihu jako já. Jakubu Ćwiekovi a jeho prvotině se sice dá vytknout mnohé, ale rozhodně ho nelze obvinit z katolické bigotnosti. V povídkách sice využívá křesťanskou mytologii (stejně jako tu z ostatních náboženství) ale z textu jde snadno vycítit, že andělské armádě určitě nefandí. Což mi nějak na údajně bigotního katolíka nesedí. Jestli ono to spíš nebude naopak.

knihu jsem nečetla, tak nemůžu soudit, do jaké míry je pro či proti katolická, ale jsem z ní zmatená hlavně proto, že z předchozí Majklovy recenze jsem usoudila, že kniha by mohla být fajn čtení.

Tak nevim, asi jsem cetl uplne jinou knihu. Podle me je Lhar 1 i Lhar 2 super beckova oddychovka, ktera si notabene dela prdel z panbickaru, coz je jeji velke plus. 

Od becka necekam hluboke myslenky, nebo velkou praci s podklady a zdroji. V prvni rade jde o akci a humor. Coz se u Lhare deje.

Nicmene asi budeme mit s recenzentem opravdu jiny vkus, pac doporucovat Deamonicu zavani tim, ze si ze ctenaru dela autor recenze prde... srandu brr, to uz radeji Moudreho :)))

Ale vkus je ruzny. Ja naopak mohu Lhare vrele doporucit. Pokud mate radi brak a chcete se o vikendu zabavit, pak Lhar je dobra volba... :)

Docela by mě zajímaly argumenty, na kterých staví recenzent svá tvrzení o autorově (potažmo Lhářově) katolické bigotnosti, i proto, že ukázky působí víceméně ve stylu "církevního pohledu" nepříliš vzdáleném od náhledu pana Pilipiuka.

Jako čtenáře by mě i zajímal hlubší rozbor "Jako by toho nebylo dost, autorův všeobecný přehled o světě je zdá se založený na sledování seriálů typu Odpadlík a Walker, texas ranger. Zároveň je evidentní, že svými hlavními zdroji inspirace a informací hluboce pohrdá.", zajímalo by mě, v jakém srovnání by si Lhář vedl oproti kulhánkovinám roztodivným - jinými slovy, jak moc je myšlen vážně, jestli se v tomhle autor blíží víc Moudrému a myslí vše smrtelně, nebo zda cíleně používá nadsázku, uvědomuje si, že používá nadsázku a na čtenáře páchá spiklenecké mrknutí...

Každopádně je fajn, že se autor recenze nebojí mít vlastní názor, který nejde s obecným míněním, a ještě víc fajn je, že se ho odváží napsat. :) Jenže celkově mám z recenze dojem, že čtu POUZE ten názor.

Ach jo... Nic proti názoru, respektuji, když se autorovi recenze kniha nelíbí, ale tohle "dílko" si na několika místech samo odporuje a obsahuje několik na první pohled evidentních nepravd.

Především: Bigotní katolík by si nikdy nedělal srandu z katolického náboženství. Což autor dělá prakticky na každé stránce.

Dále: Popkulturních odkazů je v knize mnohem, mnohem víc, nejen Odpadlík a Walker - ty bych dokonce považoval za okrajové. Namátkou lze najít v textu narážky na Bluesbrothers, Star Trek, filmy s Bruce Willisem, ale také na rockovou a popovou hudbu osmdesátých let, a mnohem, mnohem víc. Autor používá nadsázku a dotýká se uvedených témat s laskavým humorem, který odhaluje jeho kladný vztah (snad až na ten pop osmdesátých let, což - jak všichni víme - je vtělené zlo).

Dále: Označit Ćwieka za začínajícího autora je nesmysl. Ano, jedná se o Ćwiekovu prvotinu, nicméně autor recenze se sám podivuje nad tím "kolik toho už napsal". Pokud by byl každý s osmi knihami na kontě považován za začínajícího autora, pak například z Čechů by tu skoro nikdo jiný nebyl, než debutanti. :)

Dále: Ćwiek rozhodně není žádný "klučina" - vás dva dělí tři roky, což mi u třicátníků opravdu nepřijde jako podstatný rozdíl.

A nakonec: Přijde mi zvláštní, že Jardovi se líbí knihy věřících, nábožensky založených autorů (což oba v recenzi jmenovaní jsou - Card je mormon, Piekara katolík), zatímco jej vytáčí kniha, která si dělá z přepjatých katolických postojů legraci. Že by zakuklený "bigotní katolík"? :D

Závěrem: nevadí mi, když někdo napíše zápornou recenzi (a už vůbec je úplně jedno, že jsem to doporučil k vydání a překládal, fakt to nehraje roli), ale tahle je špatně rozvržená, mizerně vyargumentovaná a kniha byla evidentně nepochopená. Jestliže se autor recenze nerozpakuje použít slovo "paskvil" na knihu, já mu to oplatím - za paskvil považuju tuhle recenzi. Připadá mi, že autor recenze si jen honí ego a snaží se působit zajímavě a fundovaně. Výsledek vypadá směšně...

A ještě jeden přípodotek: Fakt nemám proti autorovi recenze nic osobního, ale tohle je text, který je tak mizerně napsaný, že ho měl redaktor stopnout a vůbec nepustit ven. Obsahuje takové množství formálních a strukturových chyb, že by si onen text zasloužil kompletní překopání.

No tak teď už si to vážně chci přečíst!! Vypadá to, že Jarda zafungoval jako ďáblův advokát a hle, co se vynořilo oponentů. Pan Ćwiek by jistě plesal, kdyby to tu četl :-DD

Ostrou mysl i tužku všem, přeje M

Přidat komentář