RECENZE: Dmitry Glukhovsky, Metro 2033

Jako každé ráno beru tašku s knížkou, peněženkou a klíči od kanclu. Přehodím ji přes rameno a vypadnu z domu, cestou mrknu co je nového v trafice. Hmm, ta slečna na novém Maximu ... a sakra. Ujela mi tramvaj. Čekat patnáct minut? Kdepak, kousek je přece Českomoravská, takhle budu v práci ještě dřív. Kdybych nebyl tak líný, chodím tam každý den. Sjíždím po eskalátorech a vyndávám z tašky knížku zabalenou do novinového papíru. Metro 2033 - čtu na první straně, rozhlédnu se. To se hodí, pomyslím si. Přijíždí souprava a já usedám vedle nepříliš vábně vonícího vousáče. Začínám číst.

Arťom, hlavní hrdina knihy, je jedním z obyvatel Moskevského metra, největšího protiatomového krytu na světě. Konkrétně stanice VDNCh, která je státem sama pro sebe, sloučeným do jakéhosi volného svazku s dalšími dvěma stanicemi. V metru je proslulá hlavně vývozem čaje. Z hub. Je dvacet let po válce a Arťom nikdy neviděl slunce, ba ani oblohu. Počkat? Ano, jednou ji vlastně viděl, temné nebe poseté hvězdami, jenže tuhle vzpomínku by chtěl nejraději vytěsnit z paměti. Tehdy to vlastně všechno začalo. Nebýt té osudné noci, kdy pomohl otevřít průchod na povrch a vpustil tak do sousední stanice a tím do celého podzemí zlo, nemusel by se nyní vydávat na pouť skrz polovinu metra.

Zdá se mi to, nebo je větší šero? Několik zářivek nesvítí a vagón se povážlivě vyprázdnil. "Florenc, prosíme chrrlr, chrrr, výstup, chllrr," zahlásí známý hlas, ale poté se odmlčí. Čeká mě ještě polovina cesty, a tak se opět nořím mezi řádky.

Nevím jestli je to tím, že Metrem jezdím každý den, a to naše má s tím Moskevským společného víc než si myslíte, každopádně atmosféra vás ve chvilce vtáhne, později přímo vcucne. Líčení života v metru, jednotlivých stanic i komunit v nich žijících je prokládáno minipříběhy, postavami, které se s Arťomem kousek projdou a pak umírají nebo odcházejí. Tyto postavy ale nejsou ploché - mají vlastní svět, své cíle i názory, i když jsou v knize hlavně proto, aby udělaly z metra živoucí organismus. Nejen svou přítomností, ale hlavně informacemi o stanicích mimo trasu, o neštěstích, úspěších, fámách, které nutně musejí obestírat prostor plný temných chodeb, skladišť, technologických místností, jejichž ubohost kontrastuje s obrovskými sály z mramoru, skla a zlata, jimiž některé stanice Moskevského metra jsou.
Co stránku, to vás příběh nutí sledovat plánek, umístěný na zadní vnitřní straně obalu a zkoumat, které frakci či politické straně patří stanice, v níž se nacházíte, a kam asi vyrazíte dál, protože přímá cesta nebývá zdaleka ta nejlepší. Metro totiž už není jen dutinou z betonu a oceli. S příchodem apokalypsy se stalo i semeništěm všemožného neřádstva - od satanských sekt, komunistů, nacistů, přes mutanty, jehovisty, až k obřím krysám. Dalo by se říct, že Moskevské metro roku 2033 je panoptikem zvrácených ideologií, politických směrů a náboženství.
Řekl jsem "nacházíte"? Ano, protože vy Metro 2033 nečtete, vy v něm jste.

Už na to moc nevidím. Rozhlédnu se. Bodejť, vždyť svítí jen nouzovky a vlak stojí. Ve vagónu nikdo není. Sakra! Asi nějaká porucha. Nepropadám panice, jsem v Praze. Počkám, po chvíli za svitu mobilu čtu dál, však on pro mě někdo přijde.

Zatímco atmosféra je výborná, příběh i hrdina se mi zdál od začátku takový tuctový. Uznejte sami:

  • Arťom je nalezenec, má fobii z krys a jakýsi Hunter mu zadá úkol, čímž se z Arťoma pomalu stává vyvolený. To se pak s přibývajícími stránkami a setkáními jen stupňuje. Arťom má víc štěstí než rozumu a ač dostane pokaždé do těla, oklepe se a jde dál.
  • Příběh je quest v klasickém střihu s nášivkami v zadní části. Klasická cesta spočívající v dopravení předmětu z bodu A do bodu B, abychom tak zabili problém v bodu A.

Naštěstí, ač to tak v prvních dvou třetinách knihy vypadá, není příběh ani hrdina tak klasický, jak by se mohlo zdát, pozornějším čtenářům to možná dojde někde v poslední třetině, těm natvrdlým, mezi něž se počítám i já, pak v posledních větách. Ty totiž vystřihnou do dosavadního děje spíše povídkovou pointu. Ale nakonec proč ne, dostane se vám tak vysvětlení několika pasáží, které jsem celou dobu považoval za zbytečný balast. Důrazně ale varuji šťouraly, kteří by si je chtěli přečíst předem. Dobrodružství, které až do konce sází na silnou atmosféru, by o ni tak nějak přišlo. Nehledě na to, že děj se vleče (nikoli nepříjemně) a právě na posledních cca dvou stranách směřuje brutální rychlostí do finiše.

Tak, asi nikdo nepřijde, říkám si, když se půl hodiny nic neděje. Beru za kliku nouzových dveří a vystupuji na koleje. V dálce slyším kapání vody. Všude je tma, světlo dodává jen můj mobil. Dojdu dopředu a podívám se do kabiny řidiče. Nikdo. Zběžně prohlédnu starou soupravu, jednu z těch repasovaných ruských. Vypadá to, že jí moc nedali, jako by na renovaci pořád čekala. Nechám vlak vlakem a jdu po kolejích. Teď bych měl dojít na Anděla a tam někomu pořádně vynadám.
Vylézám po servisních schůdcích na stanici. Co to? Nikde ani noha. Sakra, tohle není Anděl! Na umazaných keramických obkladech pokrytých prachem vidím jen obrys, ale i ten stačí. VDNCh.
Slyším kroky. Schovám se za jedním z masivních sloupů. Ovane mě závan větru a já se otočím. Stojí proti mě. Jeden z Ďáblů, černý jako noc. Mrtvé oči, napřahuje se k ráně. Prásk.

Jako by mi někdo vlepil facku. Pořád sedím v novém, čistém vagónu pražského metra. Ta facka byl překlep, naprosto nepřehlédnutelný, umístěný zrovna v tom nejlepším. Proč se o tom rozepisuji? V Metru 2033 od Knižního klubu je to ne častý, ale dost otravný jev. Jako by to korektor snad ani neměl v ruce. Prostě nedýcháte napětím a snad abyste se nezadusili, na vás vyskočí chyba a celou tu scénu pokazí. Ach jo!
Druhou věcí, už ne tak rušivou, ale přesto svědčící o "kvalitní" práci vydavatele, je obálka. Tu ve většině recenzí nechávám plavat, ale tady prostě nemůžu. S klidným svědomím mohu parafrázovat Járu Cimrmana: "Jsou chvíle, kdy by se grafici měli popravovat."

Nevím, proč nakladatel nepřevzal překrásné originály, ale - OK, stává se to. Vůbec mi však není jasné, proč zadal tvorbu obálky grafikovi, který je schopen zařídit, aby maska na ní šilhala a navíc ji ozdobit sedmi různými fonty, v pěti barvách. A teď jeden, pro vás zaručeně neznámý citát: "Tohle je, chlapci, psychedelika."


Konečně dojíždím do mojí konečné. Smíchovské nádraží. Přečtenou knížku házím do tašky a už teď vím jedno. Určitě se k ní vrátím. Metro 2033 je kniha, která dokazuje, že ruská scifi má co nabídnout a je škoda, že se na ni, díky dějinným souvislostem, nepočítám-li hlídky, na dlouhou dobu zanevřelo, a to jak ze strany vydavatelů, tak čtenářů. Naštěstí jsou tu první vlaštovky, v tomto případě doprovázené radioaktivním větrem, mutanty a patronami do AK-47.

Metro 2033 /Metro 2033/ (info o knize, detailní plán moskevského metra podle knihy)
Glukhovsky, Dmitry

Nakladatel: Euromedia Group - Knižní klub
Překladatel: Rudolf Řežábek
Obálka: 3H Creative Studio
Redakce: Ivana Parkmanová, Martina Adlová
Rok vydání: 2010
Počet stran: 472
Rozměr: 150 x 235
Provedení: hardback
Cena: 399 Kč

Komentáře

Nejprve děkuji za pěknou recenzi, která se opravdu poutavě čte. Hezky jste spojil prostředí pražského metra s románovým prostředím. K Vašemu postřehu o obálce není co dodat, je naprosto přesný.

Dovolte mi poznámku k překlepům. Doba, kdy knihu četlo v Odeonu i 10 redaktorů a postupně vychytávalo sebemenší nedostatky, je při dnešní knižní produkci a vytíženosti redaktorů v nakladatelstvím nenávratným snem. Doba zrychlila a rychlost s sebou přináší i nedostatky, které jste naznačil.

Povedlo se Vám to opravdu poučným způsobem. Sám totiž máte ve své recenzi nejméně 6 chyb v interpunkci a jednu hrubou chybu v osobním zájmenu mě/mně. Jak vidíte, jsme v tom všichni. Nesnažím se omlouvat případný šlendrián, jen pochopit jeho širší souvislosti.

Navíc jsem ocenil, že jste knihu o rozsahu více než 400 stran přečetl při jízdě z jedné stanice metra na druhou. To je slušný výkon, ale při něm jste opravdu moc překlepů nemohl najít. Překlepy vyžadují velmi pečlivou a trpělivou četbu. To metro ani Metro nedovoluje.

Mějte se moc hezky. Rudolf Řežábek, překladatel knihy Metro 2033

Ou, je pravda, že jsme tuto recenzi nezkontrovali opravdu pečlivě v současném shonu (což mě neomlouvá) a rád bych se omluvil a chyby se pokusím napravit. Díky za připomínky. Jinak se mi výkon Petra zdá také neuvěřitelný. Snad se nám k tomu vyjádří osobně.

I já se kaji z chyb v interpunkci, neboť ta není mojí silnou stránkou a zřejmě nikdy nebude (na zlepšení jsem měl dostatek času a pořád nic smiley). Naštěstí mám kolegy, kteří jsou mi ochoni vypomoci, takže to většinou dopadá líp, než v tomto článku.

Poznámka: na překlepech mi nevadilo ani tak to, že tam jsou - spíš, že jsou na tak blbých místech ( Samozřejmě chápu, že jste je tam neumístil schválně. ).

 Když už vás tu mám: Ještě si vzpomínám na jednu věc, která mi trochu vadila a to překlady stanic - někdy měly totiž ruskou a někdy českou koncovku - zvlášť v druhé půlce části knížky a pokud jsem chtěl sledovat děj na mapě, byl jsem občas dost zmatený.

K rychločetbě: Od Českomoravské na Smíchovské nádraží je to jedenáct stanic včetně smiley

Samozřejmě se jedná o stylizaci, která se sama nabízela a já si rád s recenzí pohrávám. Někdy to jde víc, někdy míň.

Každý národ má takové politiky jaké si zaslouží -> Svůj svět si musíme zasloužit!

Vidíte, i já zrychlil. Správně je "v nakladatelstvích". Ach jo. :-))))

ACH JO, jak vysvětlit takovému "znalci", že v názvu stanic nejde o českou koncovku jako takovou, ale skloňování ruského názvu. Doufám, že toto jste těmi překlepy nemínil. Prosím, buďte trochu konkrétní a uveďte aspoň pár těch šotků, které na vás  nečekaně vybafly zrovna na tak "blbém" místě. I kdyby byl jeden jediný, tak mě to samozřejmě velmi mrzí, neboť mým letitým snem je udělat knihu bez chyby, a věřte, že jsem  nikdy při redigování a následných korekturách nedržela rukopis  "pouze v rukou". 

Ivana Parkmanová

Samozřejmě, že ty stanice za překlepy nepovažuji a o tom, že jde o skloňování vím, jen jsem psal, že to mate. Težko ovšem říct, jak to vyřešit. 

Bohužel knihu už jsem založil k prarodičům do knihovny, poněvadž v mém 1 + 1 prostě na SF/fantasy literaturu není místo. Pokud se k ní dostanu, pár překlepů vypíšu, i když zas takovou tragédii jsem z toho nedělal a rozhodně nebylo mým cílem, jinak skvělou a i mnou vychválenou knihu nakonec potopit. A jsou to opravdu regulérní překlepy typu mapa/maka a pod. (jen příklad, na reálný si nevzpomínám), zas takový "znalec", abych nepoznal překlep nejsem.

Každý národ má takové politiky jaké si zaslouží -> Svůj svět si musíme zasloužit!

Petře,

v tomhle případě by bylo vážně fajn doložit tvrzení nějakými příklady. Když už jste to nechtěl udělat přímo v recenzi, možná jste si mohl ty překlepy vypsat nebo nechat knihu při ruce pro dohledání. Mohl jste celkem počítat s tím, že redakce zareaguje a bude chtít příklady, tohle není žádnému redaktorovi příjemné a pokud to recenzent nedoloží, těžko o tom lze nějak diskutovat.

Ono je strašně snadné napsat, že je v knize hodně překlepů, ale kde je ta míra? Mě osobně ruší každý překlep, ale člověk z redakční praxe prostě ví, že knihy bez překlepů neexistují. Bylo těch překlepů do deseti v celé knize? Pak je to sakra dobře zpracovaná kniha. Nebo byl jeden překlep na každé stránce? Pak má smysl vypíchnout špatnou redakční práci. Ale jinak...

Můžete se, prosím, pokusit knihu vzít znovu do ruky co nejdříve?

Díky

Jana Jůzlová

Nenapsal jsem, že jich bylo hodně - pravdou je, že formulace "častý jev" je když na to s odstupem koukám možná přehnaná - těch, které jsem "odhalil" nebylo zas tolik, jen byly bohužel jako pěst na oko.

Pokud je praxe taková, že určité množství se toleruje, budiž, já jsem prostě zvyklý je při běžném čtení ( nepočítám-li vlakovku ) nenacházet.

Každý národ má takové politiky jaké si zaslouží -> Svůj svět si musíme zasloužit!

Toleruje? No, spíš podle hesla "co se dá dělat". To víte, že by člověk - ať čtenář nebo redaktor - nejraději viděl knihy zcela čisté. Ale nevybavuji si, že bych takovou knihu viděla kdy v životě. Osobně za dobře zpracovanou knihu považuji takovou, kde najdu chybu (překlep či jednoznačnou chybu v interpunkci) jednu na 50 stánek (a to bohužel jsem už deformovaná a nečtu knihy jako normální člověk, takže ty chyby vidím, i když se napětím nedýchám). A věřte mi, že i takové knihy jsou hodně výjimečné, zvlášť mezi našimi žánrovými.

Jinak jsem ale zapomněla na to hlavní: díky za netradičně pojatou pozitivní recenzi, říkali jsme si s Pechym, jak nás na přečtení knihy naladila! (já prolistovala asi 30 stránek, než jsem rozesílala recenzáky, a přišlo mi to velmi pěkné, tak jsem ráda, že se potvrdilo),

To jsem rád, vždy se snažím najít na knize něco zajímavého a u Metra 2033 jsem nemusel hledat, opravdu mě chytlo a patří na první místo silné "postkatastrofické" trojky, kterou jsem letos četl.

Mimochodem - na stránkách projektu Metro2033 jsem našel několik navazujících děl jiných autorů - jsou v plánu?

Každý národ má takové politiky jaké si zaslouží -> Svůj svět si musíme zasloužit!

V případě,  že se bude METRO 2033 dobře prodávat, rádi bychom co nejdříve navázali pokračováním METRO 2034, které v zahraničí rovněž láme žebříčky bestsellerů.  Ovšem knihu je třeba nejdříve přeložit a poté zredigovat. A aby čtenáři do té doby zůstali v obraze, nebudou mít na to překladatel (mimochodem skvělý rusista a germanista dr. Řežábek) ani redakce celou věčnost. Ale opět se - i ve vlastním zájmu -  vynasnaží, seč to půjde, aby v rámci možností odvedli co nejlepší práci (a věřte, že jí není málo), a neradi by se znovu dočkali toho, že jim někdo prokáže medvědí službu.

METRO 2033  (i jeho pokračování)  je opravdu skvělá četba, jsme rádi, že jsme tento titul objevili a za nemalý obnos získali a můžeme jej nabídnout i českým čtenářům. A proto předem děkujeme všem, kdo nám knihu pomůže seriózně zpropagovat.

Za redakci Knižního klubu

Ivana Parkmanová

Knihu jsem právě dočetl a rozhodl jsem se jednoznačně zastat recenzenta (který by si v tomto ohledu měl stát na svém). Těch chyb je tam opravdu velmi mnoho. Práci překladatele nezpochybňuji (i když i tady je vidět, že překlad probíhal v rychlém tempu), ale práce odvedená korektory je prachbídná. Chyby na působivých místech vyzněly mnohdy komicky (řekl Olej - namísto řekl Oleg atd.), nenadálá změna rodu, chybějící uvozovky... Mám pocit, že na každých pět stránek připadla nějaká perla a tomuto dílu velmi uškodila. Ještě v životě jsem nečetl knihu s tolika chybami (nepřeháním). Doporučuji odpovědným lidem čistě pro zajímavost, aby si vzali sami knihu k ruce a pročetli (věřte mi, nestačíte se divit). Škoda. Někdy by stálo zato trochu zpomalit a dílo tím zkvalitnit, autor knihy (a i překladatel) by si to jistě zasloužil. (Předem děkuji za nalezení chyb v mém příspěvku, ale naštěstí se korekturou neživím:)

Přidat komentář