RECENZE: Anne Bishopová, Dědička Stínů

TOPlistKrálovna ze snů, na kterou bratři čekali tak dlouho a jíž chtěli sloužit, se nachází hluboko v propasti své mysli a nikdo neví, kdy a zda vůbec se navrátí do svého poraněného dětského těla. Druhý díl temné romantické fantasy trilogie Černých drahokamů plynule navazuje na první díl Dcera čisté krve, jeho znalost je proto pro další čtení nezbytná.
Daemon si na osudnou noc u oltáře Cassandry pamatuje jen útržkovitě. Po hádce s Lucivarem začíná pochybovat o své nevině a obává se, že to byl on sám, kdo Jaenelle zabil. Hekatin plán na poštvání Daemona proti jeho otci se sice nezdaří, ale její obviňující slova ho nadobro zaženou do Šíleného království.

Saetan ukrývá pomalu se uzdravující čarodějku v Tvrzi v Kaeleeru. Vyhrál soud o poručnictví a nemusí se tedy obávat nároků její biologické rodiny, ale Temná rada nejenže nezapomene na způsob, kterým se mu to podařilo, ale ani mu to neodpustí. Saetan se ujímá otcovské role, i když ví, že výchova mladé Jaenelle nebude jednoduchá. A to ještě netuší, že spolu s ní se bude muset starat o celý sabat pubertálních čarodějnic. (Saetan: „Čekal jsem dost dlouho na to, až budu moct plísnit dceru. Těším se, jak si to plně užiji.“ Jaenelle: „Ach, já nešťastná.“ Saetan: „Ne ty. Ach, já nešťastný.“) I po Kaeleeru se řeči o jeho výjimečné dceři šíří a ona se tak znovu ocitá v síti intrik. A démonská čarodějnice Hekatah ještě neřekla své poslední slovo.

První díl se odehrával především v říši Světla Terreille, tentokrát poznáváme blíže říši Stínů Kaeleer včetně jejích „příbuzných“ obyvatel, kteří jsou čisté krve a nosí drahokamy, ale nejsou lidé. I za jejich práva je Jaenelle ochotná bojovat, protože to byli její první přátelé, když byla ještě malé dítě.
Autorka se do druhé části trilogie snažila zamotat i nějaké „bitevní“ scény. Zejména ta první – útok Jhinků na landenskou vesnici – se mi zdála vzhledem k příběhu nadbytečná. Není objasněno, proč jsou Jhinkové nenáviděná rasa, jak je Hekatah přiměla k útoku, ani co by tím získali. Pokud chtěla autorka ukázat sílu Jaenelliných drahokamů, myslím, že měla zvolit nějaký jiný způsob, protože bitvy se jí moc nedaří, ani ta závěrečná s jednorožci. Raději bych v příběhu přivítala scény Jaenelle ve škole, její nucené výlety do Malé Terreille, a obzvlášť tu zinscenovanou svatbu. Emocionálně vypjaté momenty jdou totiž autorce daleko lépe – například hádka mezi Jaenelle a Saetanem kvůli Daemonovi.

Lucivar jako hlavní mužský element v Jaenellině životě (2. díl zachycuje Jaenelle mezi 15-20 lety) je se svou otevřenou a výbušnou povahou potřebnou a zdařilou náhradou zádumčivého Daemona, který je ukryt hluboko a dlouho v dívčině pochroumané mysli, než se vzpomínka na něj dostane na povrch. Někdy je to téměř pohádka pro děti (mluvící zvířátka, zlá čarodějnice), občas romance pro teenagery a v některých scénách horor pro otrlé. Problém vidím v tom, že čtenáře tak může bavit jen určitá část knihy a při jiné se může nudit nebo i zavírat odporem oči (což je u knihy na rozdíl od filmu docela problém, děj se ne a ne posunout dál).

Znovu mi vrtalo hlavou „mizení“ a „přivolávání“ věcí. Je to úsměvná představa, že by někde byla nějaká dimenze, kde by se to všechno odkládalo, takové soukromé skříňky pro každého, kam si jen sáhneme, pro co potřebujeme, nebo tam odklízíme odpadky.
Druhý díl je mezistupeň, nedozvídáme se příliš nového, ani se nic neuzavírá, je to prostě jen pokračování rozběhnutého příběhu. První polovina působí pochmurně, oživení přichází až s Lucivarem, ale mnohem víc nás napíná Daemonova pouť za zdravým rozumem.
Jaenelle si musí ještě počkat na třetí stranu svého magického trojúhelníku a my čekáme netrpělivě spolu s ní na další osudy Královny říše Kaeleer.

Dědička Stínů (ukázka z románu Dcera čisté krve, recenze Dcery čisté krve)
/Heir to the Shadows/
Bishop, Anne

Nakladatel: Triton
Překladatel: Jana Odehnalová
Obálka: Larry Rostant
Redakce: Helena Klečková
Rok vydání: 2010
Počet stran: 584
Rozměr: 110 x 165
Provedení: paperback
Cena: 348.00 Kč

 

Renata Heitelová

Komentáře

Na rozdíl od té slečny na obálce, která je nakreslená opravdu pěkně, se mi z děje po přečtení recenze dělá mírně nevolno - jednorožci, opravdu originální jména ... Ještě že to nemusím číst cool

Každý národ má takové politiky jaké si zaslouží -> Svůj svět si musíme zasloužit!

Ja prave docetl Posledniho jednorozce. A je tam krasne videt, jak je predstava jednorozce jako kone milna. Melo by to byt stvoreni pomerne jine (jen dohledat popis unicorna). Ale to me jen tak napadlo po dvou dnech beze spanku.

Přidat komentář