RECENZE: Daniel Suarez, Daemon
2010
Počítačový génius Matthew Sobol, zakladatel velké softwareové firmy produkující on-line hry, po dlouhém boji s rakovinou zemře. A tím se rozeběhne komplikovaný řetězec událostí. Začne to nenápadně, dvěmi podivnými nehodami, které způsobila zařízení připojená k netu. Když však detektivové dorazí k domu, který dříve patřil Sobolovi, a jsou vystaveni vražednému útoku řízenému mrtvým, je jasné, že tu je něco, co přesahuje veškerou dosavadní lidskou zkušenost. Policisté, vyšetřovatelé FBI, specialisté NSA - ti všichni zjišťují, že každý jejich krok byl dávno a dávno předvídán. Lopotně se prodírají krok po kroku tam, kde jejich soupeř skáče.
Na desetitisících internetových serverů běží daemoni - programy, které v relativním poklidu čekají, až je určitý konkrétní signál probudí z jejich zdánlivé nečinnosti. Mnohé jen odešlou další signál, jiné však mají mnohem sofistikovanější úkoly. Mrtvý ví, že umělá inteligence má svá omezení. Jsou však cesty, jak tato omezení překonat, a on se rozhodl je využít až do morku kosti. Na netu závisíme mnohem víc, než si jsme ochotni připustit, a odhodlaný a znalý člověk toho dokáže využít.
Daniel Suarez vytvořil zvláštní přechodový útvar mezi počítačovým thrillerem a kyberpunkem. Jednající lidé do virtuální reality nevstupují, vlastně tam vůbec žádná zařízení umožňující vstup do virtuální reality nejsou. Leccos z toho, co známe z virtuální reality, se ale objevuje v té naší, dokonce naše realita v autorově podání přijme nejeden prvek on-line počítačové hry. Hry, která má v naší realitě téměř tytéž vlastnosti, jako kdyby byla hrána v té virtuální, ovšem s podstatnou výjimkou - nejde provést reset. Atributy technothrilleru tu jsou naplněny až do téměř apokalyptického rozměru. Vražedným nástrojem se tu stává téměř všechno - od navijáku přes samořídící se auto až po obsah vězňovy složky, uložené kdesi na serveru soudní správy. Autor tu popsal v podstatě existující systémy, jen je skloubil a naddimenzoval proti tomu, jak je známe, či jak si je méně fantazií obdařené publikum ještě dokáže představit. Zároveň do příběhu vložil tajemství. Žádná z postav netuší motivaci toho všeho, co se děje. Zlý úmysl? Ale jaký? Či snad nějaký spasitelský motiv? Ale proč v takovém případě tolik mrtvých, často i nezúčastněných? Na tyto otázky si musí laskavý čtenář odpovědět sám. Nebo nemusí, i tak je příběh dramatický, plný zvratů a překvapení, která vrcholí poslední větou.
Autor do své prvotiny vložil své osobní zkušenosti - pracuje jako nezávislý softwareový konzultant, vyvíjí programy pro obranu, finančnictví a zábavní průmysl, náruživě hraje on-line hry a žije v Los Angeles - o mnoho víc se o něm nedá dozvědět ani při podrobném googlování, na tom je znát, že pracuje pro obranu. A osud knihy je svým způsobem paralelou k jejímu příběhu. Daniel Suarez dokončil svůj text v roce 2004, ale nakladatelství ho systematicky odmítala (i když dokonce prý ve třech z nich si knihu někdo přečetl). Nakonec jeho žena - také IT konzultantka - zveřejnila úryvky Daemonu na netu. Okolo textu se vytvořila skupinka nadšenců, kteří dále rozšiřovali povědomí o této knize, a nakonec Suarez se svojí ženou vytvořili jednoúčelové nakladatelstvíčko, které pomocí systému Print-On-Demand knihu distribuovalo. Tištěné kopie se dostávaly do rukou lidem, kteří byli „od byznysu“, čímž míním IT víc, než nakladatelskou činnost. A začala druhá vlna zájmu, která vyvrcholila Suarezovým rozhodnutím napsat pokračování, které by mělo vyjít letos. Ostatně je málo knih, které jsou vydávány tímto způsobem a které přitom prodává Amazon. (O knize a kontextu, na němž je vystavěna - nikoliv však o autorovi - se více můžete dozvědět na thedaemon.com.)
Daemon je strhující dramatický příběh, který vedle své akční a zábavní složky obsahuje i hlubší vrstvu, které se můžete - pokud chcete - vyhnout, nebo se nad ní můžete zamyslet. Hluboká znalost technologií a jejich společenského kontextu se projevuje konzistencí prostředí, autor se tak mohl soustředit na zápletku, do níž mu proklouzlo přece jen několik odboček a děravých míst. Rozhodně to je o něco více než vlakové čtivo - jak rozsahem, tak i kvalitou.
Hodnocení: 65 %.
Daniel Suarez: Daemon
překlad: Tomáš Lenikus
obálka: Jan „Clockie“ Vojtíšek
Volvox Globator, 2009
446 stran, 299 Kč, brožované
ISBN 978-80-7207-752-6
(ve - velmi zkrácené - podobě vyšlo v časopise Pevnost 2010/03)
Hledat
Mohlo by vás zajímat
Fórum
- Můj nový článek - Philip Pullman
- velmi zajímavé povídání o science fiction
- Bubliny
- Odvrácená strana Kurta Vonneguta
- fantasy filmy nejlepsi, kino nachod vesmir, filmy ten top
- Antikvariát na FB - Čierne na bielom
- antikvariát "nových" knih
- Sausmrd - Fantasy webkomiks
- ...a zrodí se svět
- Kdo se nebojí, může do lesa
Soutěže Sardenu
Soutěž o Valdštejnovu éru
ě
Nakladatelství Zoner Press vydalo ve dnech nedávných další knihu z řady Kroniky karmínových kamenů nesoucí název Valdštejnova éra. A třeba vy ji můžete získat. (Více zde...)
Výsledky soutěže o vstupenky na PGF 2012
Máme pro Vás vyhlášení soutěže o tři dvoudenní volné vstupenky na Pragoffest. (Více zde...)
Soutěžení na FB ukončeno

Ukončili jsme odměňování 50. fanouška na FB vzhledem k nemožnosti takového fanouška určit. Přesto se staňte našimi fanoušky na www.facebook.com/sardencz.
Sloupek Sardenu
ÚVAHA: George Orwell a můj rok 1984
Tehdy mi bylo jedenáct a chodila jsem do šesté třídy základní školy. Ač mě nikdo nenutil, a konečné rozhodnutí bylo jen na mně, vstoupila jsem ve druhé třídě do přípravné organizace pro pionýry, která se jmenovala Jiskry. Slib jisker jsem skládala dodatečně, protože jsem si to rozmyslela v době, kdy už všichni ostatní v Jiskrách dávno byli, a slib měli tudíž složený.
(Více...)
SLOUPEK: Kdo je lepší? Autor nebo autorka?
Zdá se mi, že se v naší redakci dostává v pravidelných intervalech na přetřes otázka rozdílu mezi texty napsanými autorkami a autory. Před dvěma lety jsme se v redakci pustili do hledání rozdílů nad nevinnou zmínkou ohledně madeiry. Kolegyněmi bylo nám chlapákům vysvětleno, že madeira je druh látky (Madeira (textil) – lehká plátěná látka s vyšívaným vzorem v téže barvě) a hned se strhla diskuze, že o tomhle může napsat jenom ženská.
(Více...)







Komentáře
Poslat nový komentář