RECENZE: Andrzej Pilipiuk, Upír z činžáku

Když Andrzej Pilipiuk četl na jednom conu ukázku z připravované knihy o upírech čelících nástrahám života v socialismu, rozuměl jsem stěží polovině (ta polština…). Ale nejen z reakcí ostatních posluchačů jsem poznal, že se mám na co těšit. Konečně návrat k humornému žánru, něco tak trochu vandrovcovského, ale přitom nového a originálního.

Ústřední postavou je tentokrát středoškolačka Manka, vlastně úplně průměrná puberťačka. Je zbrklá a nerozumná, ale když má svou chvilku, blýskne se dobrým nápadem. Jenže oběsit se z trucu určitě dobrý nápad nebyl.

Po půl roce vstane z hrobky jako upírka a nic zlého netuše se vrátí domů. Její otec, oportunista budující kariéru v komunistické straně, ani její babička, klíčová postava katolického protikomunistického hnutí, z jejího návratu nemají vůbec radost. Před osikovým kůlem ji naštěstí zachrání starší a zkušenější upír, soustružník Marek.

Tak začínají Mančiny peripetie v komunitě varšavských upírů.

I skalní fandové „Velkého grafomana“ uznávají, že jeho síla tkví v krátkých humorných povídkách. Upír z činžáku je tvořen povídkami, které na sebe volně navazují, ale s výjimkou té úvodní je docela dobře možné je číst napřeskáčku. Není to optimální přístup, ale jde to. Ovšem jestli vás knížka chytne tak jako mě, prostě pojedete od začátku do konce a na nějaké přeskakování ani nepomyslíte. Jen po letech si možná některou příhodu z neživota připomenete raději než jinou.

Krvasajská tematika není pro autora úplná novinka, a tím nemyslím jen Vandrovcovy ubohé oběti, jako byl například Drákula. Andrzej Pilipiuk totiž už jednou ve své knize upírskou hrdinku použil, i když to bylo všechno jinak. V Sestřenkách  bylo všechno vážné, vymyšlené tak, aby to skoro fungovalo. Upírka nesála krev zuby, ale sosáčkem, a byla sice mladá vzezřením, ale duševně velice vyspělá. To Manka není ani náhodou. Konverzaci s ní bych asi nevydržel, ale jako hrdinka humoristické literatury je tahle potrhlá puberťčka ideální. Sekundují jí dva upíři-dělníci, z nichž jeden je přesvědčený komunista, jeden upír z řad pracující inteligence a jeden nóbl upír ze staré školy, který ale už má svoje nejlepší léta za sebou. Nutně se musel do peripetií téhle partičky přimíchat i sexy vlkodlak, bez něj by to nebylo ono.

Upír z činžáku je parodie, takže je třeba držet se kánonu. Jen tak je opravu možné si ze zubatců dělat legraci. Manka je tedy upírka s plnou parádou. Její nemrtvé tělo je imunní vůči skoro všem zraněním, ale nesnáší česnek, stříbro a kříže. Upíři z činžáku nejsou vidět v zrcadlech a nelze je vyfotografovat. Nevědí proč, prostě to tak funguje. Autor může vymýšlet, jaké nástrahy na takového upíra v moderním světě čekají. Nefungují dveře na fotobuňku, je skoro nemožné se pořádně nalíčit a tak podobně.

Zajímalo by mě, jaký názor má na tuhle upířinu Petra Neomillnerová. Manka by klidně mohla být i parodií na Tinu Salo. Hlavní rozdíl mezi dvěma vampýrkami je v jejich sexuální náruživosti – zatímco Tina má nadpřirozený pohlavní pud, Manka o něj po přerodu v upírku přišla. Rozhodně se s tou ztrátou nehodlá smířit – nemít kluka je přece "out".

Smůla mnoha parodií je, že jaksi ztrácejí smysl pro zápletku a jen vrší gagy a vtípky. Upír z činžáku ale patří mezi ty lepší a jednotlivé příhody party upírů vám jistě připomenou ty o Jakubovi Vandrovcovi a Semenovi.

Sázka na kontrast mezi klasickými hororovými postavičkami a šedou realitou dýchavičného socialismu 80. let se zkrátka vyplatila. Komu je přes třicet a mlhavě si pamatuje, jaké to bylo, může porovnávat se situací u sousedů (ještě horší), a kdo je mladší, bude mít nastudováno něco novodobé historie navíc.

Horší je to s popkuturními odkazy, ty na Stmívání jsem ještě jakžtakž dešifroval, ale našlo se i pár typicky polských. Autor sice byl tak hodný a napsal pro české čtenáře speciální doslov s mnohými vysvětlivkami, ale i tak mi zůstalo v hlavě pár otázek.

Máme tu tedy inteligentní, ale lehké letní čtivo v luxusním Weiglově překladu, navrch s roztomilými vnitřními ilustracemi převzatými z originálu. Pokud znáte Vandrovce, tohle je povinnost, pokud ho ještě neznáte a není zrovna na skladě, tohle je stejně dobré.

Upír z činžáku /Wampir z M-3/
Pilipiuk, Andrzej

Nakladatel: Laser-books
Překlad: Pavel Weigel
Obálka: Andrzej Łaski
Redakce: Tomáš Jirkovský, Helena Šebestová
Rok vydání: 2012
Počet stran: 296
Rozměr: 125 x 195
Provedení­: paperback
Cena: 269 Kč

Komentáře

Na FB jsme se dozvěděli, že Petra Neomillnerová zatím názor na Manku nemá, protože knihu nečetla.

A Randalf nás upozornil na čsl. komedii Upír ve věžáku (byť ne fantastiku):

Upír ve věžáku je výborný film, doporučuji:-) A recenzent knihu přečetl do pěti dnů - což je při časové vytíženosti dnešních zaměstnaných mladých mužů rekord. Asi to bude fakt dobrý. Takhle rychle nelouská ani Tinu.

Skończyłem niedawno pisać II tom - "Wampir z MO" (upir z obywatelskoj milicje? - jakoś tak). Kolejne 11 opowiadań. ;) Andrzej Pilipiuk

Přidat komentář