LITERATURA: Duna - veledílo, jež nemělo vzniknout

Vydáno: 11 06

Autor článku: Radek Grubner

Duna je velmi slavná science fiction od amerického spisovatele Franka Herberta. Ten v tomto rozsáhlém ekologickém románu nastínil svou vizi budoucnosti, a stvořil jí opravdu úžasně a nápaditě. Svědčí o tom desetimiliony prodaných výtisků, spousta příznivců, četná filmová zpracování i ztvárnění v počítačových hrách. Cesta této knihy do zlatého fondu světové sci-fi však nebyla vůbec jednoduchá - podívejme se, jaké všechny peripetie musel Frank při tvorbě svého vrcholného díla překonat.

Před kariérou spisovatele se Frank živil, jak se jen dalo. Dělal např. instruktora pro přežití v džungli, fotografa, novináře aj. A právě novinařina ho přivedla k pouštní problematice. Psal totiž článek o výzkumném projektu ministerstva zemědělství, který se týkal zastavení postupu písečných dun pomocí osázení křovinatou trávou. Frankův agent však výsledný text nepřijal - měl řadu výhrad, a rozpory vedly k tomu, že Frank ztratil o materiál zcela zájem. Téma však neopustil, pohrával si stále více s myšlenkou ekologického románu z budoucnosti.

Jeho představy se v první fázi zhmotnily v kratičkém románu Planeta koření. Tento text, rozsahem připomínající spíše delší povídku, položil základy budoucí slávě Duny. Určité základní stavební kameny děje jsou shodné, ale spousta věcí se velmi liší, ději chybí hloubka, propracovanost, promy

šlenost, filozofický a náboženský podtext a celý příběh se uzavírá šťastným koncem. Tyto charakteristiky nejsou ani pro Dunu, ani pro další Frankova díla vůbec typické a je skutečně patrné, že se jedná o velmi ranou tvorbu, kdy autor teprve hledal směr, kterým se vydá.

Naštěstí pro všechny fanoušky i Frank pochopil, že tento koncept není ideální a že ani jemu nevyhovuje, pročež ho záhy po napsání opustil, a začal pracovat na značném rozšíření, které po několika letech pilování detailů vyústilo v Dunu tak, jak jí známe. Ani poté však zdaleka nebylo vyhráno. Výsledek Frank nabídl svému agentovi Lurgonu Blassingameovi, který ho kvitoval vcelku s nadšením. Ten oslovil známého vydavatele Johna Campbella, který záhy na knižní vydání skoupil práva, a rozhodl se jí vydat jako seriál na pokračování v časopise Analog. Tam také Duna postupně vyšla, rozdělena na několik dílů.

Lurgon Blassingame byl také v kontaktu s několika desítkami vydavatelství, a všechny se snažil přesvědčit o vydání románu jako ucelené knihy – byl však tvrdošíjně odmítán u všech z nich. Hlavním zdůvodněním byl moc veliký rozsah, a na tehdejší dobu také až přílišná originalita. V jednom tehdy slavném nakladatelství se Duně dostalo prozaického komentáře – Julian P. Miller z Harcourt Brace and World okomentoval odmítnutí vydání slovy: „Je možné, že když odmítáme Dunu Franka Herberta, dopouštíme se chyby desetiletí“. A měl pravdu.

Frank i přes dlouhodobý neúspěch neklesal na mysli, a stále tlačil na svého agenta - byl si opravdu jistý, že Duna je prodejná věc. Tento názor naštěstí sdílela i odborná veřejnost, neboť záhy přišla zpráva, že Duna byla na 22. světovém Worldconu nominována na prestižní cenu Hugo. Duna nakonec tuto cenu nevyhrála přímo, zvítězila jiná povídka, ale časopis Analog, kde vycházela, byl oceněn jako nejlepší profesionální časopis. Frank osobně tuto cenu převzal jako zástupce Johna Campbella. Od mnoha čtenářů Analogu začali přicházet četné nadšené ohlasy, přesně v kontrastu s tím, jak pokračovala série odmítnutí knihy u velkých vydavatelů.

Knižnímu vydání Duny tak nakonec pomohla kombinace náhody a štěstí. Nakladatelství Chilton Books, které až do té doby vydávalo prakticky pouze manuály pro opravy aut, se rozhodlo koupit práva na knižní vydání Duny jako jednoho svazku. Stál za tím předveším jeden z redaktorů, Sterling Lanier, který byl sám autorem a fanouškem sci-fi literatury, a zřejmě rozpoznal kvalitní příběh.

Nabídka jako taková byla brzy přijata, a tak započaly usilovné přípravy na knižní vydání. Frank se spojil se svými četnými přáteli a známými, kteří pracovali v klíčových postech v rádiích, novinách či v televizi, a ti mu velmi napomohli s propagací. Nakladatelství Chilton books také nechalo vyrobit dvouminutový rozhlasový spot, který se vysílal na více než pěti stech rozhlasových stanic. Efekt této masové kampaně se projevil částečně, a pomalu. Je třeba říci, že prodej ze začátku kolísal na relativně nízkých hodnotách.

V odborných kruzích ale Duna vítězila na plné čáře – již v roce 1966 za ni Frank obdržel prestiží cenu Nebula za nejlepší scifi román roku 1965. Později téhož roku obdržel i další prestižní žánrovou cenu, Hugo.            

Bohužel fakt, že veřejnost román přijala poměrně vlažně, způsobil rozkol v nakladatelství Chilton Books – redaktor Sterling Lanier oznámil, že se s tímto nakladatelství rozchází. Nikdy nepřiznal naplno své pohnutky, ale je zřejmé, že  hlavní důvod byl v jeho zapálené obhajobě velmi nákladného a velmi rozsáhlého vydání Duny, které se  v té době nejevilo jako příliš rentabilní.

Obrat nastal v roce 1967 – tehdy musel být udělán první dotisk, a během jednoho roku muselo být postupně dotisknuto přes 30 000 ks. O rok později již Frank pilně pracoval na pokračování. Měl pravda trochu problém s názvem, první verze byly Šílený svatý a pak Spasitel, nakonec se ale rozhodl pro Spasitele Duny.

Při vydávání této knihy došlo k zajímavému paradoxu. John Campbell, vydavatel Analogu, který jako první Dunu podporoval a vydal jí alespoň jako časopisecký seriál, toto pokračování velmi tvrdě kritizoval. Frank na jeho názor vcelku dbal, neboť pod palbou jeho výtek knihu rozsáhle přepracoval, ale Campbell stále nebyl spokojen. Byla to naprosto opačná situace než u Duny – přední vydavatelé se doslova přetahovali o práva na vydání knihy, a Cambell měl spoustu připomínek. Proto odmítl pokračování vydat v Analogu, a nakonec vyšlo v časopise Galaxy. Za stoupajícího prodeje došlo také k vydání knižních verzí, a Frank začal být zván i na různé besedy, do akademických kruhů, několik univerzit žádalo o autorské čtení.

Z tohoto stavu byl již jen krůček k tomu, aby se z Duny stal známý bestseller, a bylo jen otázkou času, než si u dveří Franka Herberta začnou podávat kliku přední filmoví producenti...

I letos na Festivalu Fantazie proběhne linie Dunaconu.

Komentáře

Ďakujem za príjemný článok, som takmer rozhodnutý, že si po oddychovom Nevermore Baltimore a pred obrovskou skúškou v podobe Malazskej knihy padlých dám túto klasiku, na ktorú som doteraz nemal odvahu.

Nikto nedostane to, čo si zaslúži.

Přidat komentář