Kámen slz version 2 -- RECENZE
2012
Dobře vím, že jsem TVÉ rady Petře nepoužil, jak sis přál, ale člověka změnit nemůžeš a ohledně mého stylu to platí dvojnásob.
Abych se přiznal, tak do této knihy se mi moc nechtělo. Chtěl jsem si přečíst další dobrodružství Pátrače, ale vždy mi do toho něco vlezlo. RC, jiné knihy, nákup dalších knih a tak to pokračovalo stále dále a dále... Teprve před necelým týdnem jsem se do této knihy pustil. Byla to ale chyba, že jsem se do toho pustil až nyní! Kniha byla nádherná a já litoval, že kniha není ještě tlustší!
Celá kniha mi trvala 6 dní. Na moje schopnosti je to docela dosti dlouhá doba, ale příběh se začal v polovině komplikovat a já si prostě musel odpočinout, abych všechno vstřebal.
!RECENZE MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY JAK PRO DÍL PRVNÍ, TAK TEN DRUHÝ! (Nejsou ale zas tak nějak moc závratné. Přesto…)
Poté, co Richard, Kahlan a Zedd porazili nepřítele, který hrozil celému světu, Darkena Rahla se Richard a Kahlan (společně s jedním dítětem z Bahenního lidu) rozhodli odletět na drakovi Scarlet pryč. Opona mezi světem mrtvých a světem živých se ale natrhne a na svět dostane ještě větší zlo v podobě děsivého Zlomorda. Tomuto vyslanci ze světa mrtvých, musí Zedd čelit úplně sám. V první část knihy si užiji hlavně milovníci propracovaných dialogů, ale pak se děj náhle zrychlí a Zedd se zlomordem svedou brutální souboj v síních Paláce lidu a Zahradě života.
Zedd se po souboji také dozví temné proroctví, které určuje smrt jak Richarda, tak “té v bílém.“ Rychle se poté vydává za kostní ženou Adie, aby mohli společně odcestovat do Aydindrilu: Města zpovědnic a čarodějů.
Tím se ale ke konci nedostáváme. Toto je právě pouhý začátek velkého dobrodružství. Richard a Kahlan se dostanou k Bahennímu lidu a tam se chtějí vzít. Vše probíhá jak má, dokud se ve vesnici neobjeví tajemné sestry světla. Pradávný řád žen, který již dlouhá staletí hledají lidi s talentem. Mají jediný úděl: Najít a tyto lidi vycvičit. Přišly si pro Richard, který právě díky tomu, že pochází ze dvou linii silných čarodějů, v sobě má tento talent. Každá za odmítnutí jejich nabídky obětuje svůj život v zájmu toho, aby se k nim Richard připojil.
Jenže Richarda doprovázejí silné bolesti hlavy, které ho mou zabít. Jak to již bývá zvykem, právě tento příhod sester světla jim má zabránit ve svatbě. Co mají oba dělat, když je Zedd míle a míle daleko? Bolesti hlavy dokáži Richarda zabít a vše nasvědčuje tomu, že se svatba konat nebude? Jestli tohle vše chcete vědět, musíte si pouze a jedině přečíst tuto úžasnou knihu, která okouzlí každého, kdo miluje fantasy a má rád složitější příběhy.
Dále již děj popisovat nebudu, jelikož bych prozradil mnoho a nemohu si dovolit Vám upírat kouzlo celé knihy. Stejnak je děj tak obsáhlý, že by se jednoduše do pár vět nedokázal shrnout i kdybych chtěl. Tento příběh je jednoduše tak složitý, že bych se v tom sepisování i sám zamotal.
„Druhé čarodějovo pravidlo: Největší zlo může být důsledkem nejlepších činů.“
Hned, jakmile jsem otevřel knihu, mě první stránky do děje vrhly a já se, díky nádherným popisů, skoro neztrácel. Jelikož je to druhý díl, autor se pěkně vyvaroval sáhodlouhých popisů a seznamování s hlavními postavami. Jak jste si již na začátku přečetli, děj začínal dosti akčním soubojem Zedda, Chase proti výše zmíněnému zlomordovi. Právě díky tomuto souboji jsem nemusel trpět nudným začátkem. Popisy vám také pomohou si vše pestře vybavit a nemusíte se bát, že by autor jakoukoli maličkost vynechal.
Stejně jako v prvním díle autor dokáže v pár větách pěkně popsat celou postavu, prostor, nebo city postav. Všechny postavy byly propracované do maličkosti a myslím si, že více popisů by jenom škodilo. Nebylo to nějak přeplácané ale ani strohé. Jednoduše to bylo tak, aby se to dalo v klidu číst, ale abyste se s postavami dokázali také sžít.
Jestli nechytnete niť příběhu hned na začátku, v polovině knihy nebudete vědět oč jde a v dobré ¾ knihy nebudete vědět zhola nic. Děj je totiž postaven docela dosti na jménech a jakmile na někoho zapomenete a bude opět o něm zmínka, ztratíte se. Já ale takovéto knihy číst mohu a tudíž jsem se osobně neztrácel. No dobrá, tedy: občas jsem se ztratil, no.
Nejvíce se mi ale líbilo, že autor dokáže pěkně promýšlet zápletky. O to, o co se pouze jenom slůvkem otřel, se později může zdát jako důležitá věc. Musel jsem zatnout pěst, když jsem si uvědomil, kde je vlastně Kámen slz, který zde (podle mě) ani v příběhu nehraje takovou velikou roli, jako dobrodružství Richarda a zpovědnice Kahlan.
Jak jsem již zmiňoval, popisy v knize hrály také velikou roli. Pomáhaly rozvíjet nejen mou představivost, ale také slovní zásobu, kterou se to zde jenom hemžilo. K tomu je příběh napsán v takovém tom fantasy středověku, tudíž jsem knihu četl jedním dechem. I když byla tak trochu složitá.
Co by to bylo za sérii, kdyby se v ní neobjevil aspoň nějaký ten mazlíček, že ano? Uprostřed knihy, vezmeme v potaz přibližný odkah, se v příběhu objevil gár Gráč. Já si ho jednoduše oblíbil už hned, jakmile se v příběhu objevil poprvé. Byl to (v té době) jediný Richardův přítel, který byl inteligentní a také velice přátelský. Tady můžeme vidět pěknou návaznost: I když to bylo divoké zvíře, které dokáže člověka zabít do pár minut, zvládne se při dobrém chování stát přátelským a nikomu bez pocitu ohrožení neublíží. Popravdě, když Richard gára odháněl, bylo mi ho velice líto. Nyní taková myšlenka od témata: Grač se naučil dokonce i mluvit! :)
Stejně jako v první knize se v té druhé také zabývá autor jednotlivými pravidly. Tyto pravidla vysvětlují lidi a jejich chování. Nejsou to žádná psaná pravidla čarodějů, či jiných tvorů. Žádné formule, ani zákony. Pravidla sice využívají čarodějové, ale pouze Ti z prvního řádu je dokáží uplatnit. Není v tom žádná magie. Pouze lidský chytrost.
V první knize to bylo pravidlo: „Lidé jsou hloupí.“ Následně byl význam tohoto pravidla vysvětlen. Já osobně musím pouze souhlasit. Lidé věří tomu, čemu věřit chtějí. V druhé knize se hrdinové zabývali pravidlem, které je napsáno nahoře. Musím tedy říci, že pravidla mají něco v sobě a myslím, že by se nad nimi měli lide zamyslet a brát je v potaz.
A jak to již bývá zvykem, kniha byla nádherně epicky zakončena. Akce za akcí a příběh se pomalu rozplétal. Popravdě, když už byl Richard ke konci rozhodnut udělat to, co chtěl udělat a já zjistil, že ona osoba žije, chtělo se mi křičet! Ta nevědomost dvou osob je někdy hrozná. :D A právě, když jsem dočetl poslední slovo, jsem už toužil po dalším díle, který vydává opět nakladatelství Classic. Nevýhoda je, že na každý svazek se čeká jeden rok. [Momentálně jsou vydány 4 svazky. a 1 svazek (Ozubí Reguly) je myslím poslední díl celé série. (Ignorujeme Magdu Searus. Nechápu, proč ho Classic vydal hned po Chrámu větru, když mezi Regulou a Chrámem je ještě 7. svazků… Podle informací, které jsem našel, by měl svazek Duch ohně vyjít v srpnu tohoto roku.]
Nyní, když se budu chtít přenést do fantasy světa, sáhnu jedině a pouze po Meči. Jsem rád, že mám knihu doma a ještě více, že má tato kniha veliký úspěch ve světě. Přeci jenom, Středozemí na své čtenáře čeká s otevřenou náručí. :)





Jistě už jste pochopili, že dnešní soutěž je o další ryze českou fantasy knihu, tentokrát z pera naší redakční kolegyně Haniny Veselé. (
A vítězem se stává... (
Dosoutěžili jsme o knihu od českého autora a již známe jméno vítěze... vlastně vítězky. (
Menší zlepšení tu je...
...a tím myslím, že jsi začal s úpravou, ačkoliv hned popíráš, že to chceš upravit. Petrovy rady stále platí. Přečti si nahlas tuto verzi před zrcadlem a zamysli se, jestli ti to dává smysl.
V textu se věnuješ převážně ději, ale řekněme, že náznak děje je zlomek toho, o co v recenzi jde. Recenze je kritický (tedy hodnotící) útvar, který píšeš pro další čtenáře, abys jim dal zpětnou vazbu, jestli kniha stojí za to a pro koho je určena.
První věcí, která mě zmátla je, že nikde nepíšeš něco o autorovi a zároveň se nenamáháš nám sdělit, co vlastně recenzuješ. V závěru druhého textu sice zmiňuješ něco o tom, kam tyto knihy v literárním univerzu zapadají, ale z toho jsem ještě míň moudřejší. Na internetu je dostatečný bibliografický aparát, abys z toho vytěžil obsahově hodnotný odstavec o autorovi a další o zasazení knih v určitém univerzu:
http://www.legie.info/kniha/447-terry-goodkind-pilire-sveta-1
Z tohoto mi vychází, že Ozubí reguly je 12. pokračováním. Hned zjistíš, že první romány u nás vycházely v 90. letech ve dvou svazcích, což o dekádu později Classic napravil a začal je vydávat jako plnohodnotné samostatné svazky.
Jako příklad krásy češtiny ti uvedu ostudu: "Není v tom žádná magie. Pouze lidský chytrost." A transformujeme to na:
"Jednotlivá čarodějova pravidla vlastně neobsahují žádné čáry, ale pouze si hrají s lidskou moudrostí, což je léty prověřená magie mocných tohoto i jiných světů."
Nezní to hned líp, možná trochu tajúplně?
Ještě jednu radu a zároveň cvičení:
Poslat nový komentář