Kámen slz -- RECENZE

Dobrá... Vím, že moje recenze nestojí za nic a proto chci znát Váš názor, na celou tuto divnou věc. Proto vám mohu říci jenom toto: Jen do mě! :) :D

Abych se přiznal, tak do této knihy se mi moc nechtělo. Byla dosti tlustá a já chtěl stihnout také jiné kousky. Ale po RC jsem se k tomu dokopal a přečtení 624 stránek mi trvalo 6 dní. Na moje schopnosti je to docela dosti dlouhá doba, ale příběh se začal v polovině komplikovat a já si prostě musel odpočinout, abych všechno vstřebal.

!RECENZE MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY JAK PRO DÍL PRVNÍ, TAK TEN DRUHÝ! (Nejsou ale zas tak nějak moc závratné. Přesto…)

Poté, co Richard, Kahlan a Zedd porazili Darkena Rahla – nepřítele, který hrozil celému světu – se na svět dostane ale (jak je již známo) zlo ještě větší. Opona mezi světem mrtvých a světem živých se natrhne. Strážce podsvětí, který sídlí v zemi mrtvých, začne vysílat do světa živých své pomocníky. Na konci ale prvního dílu Richard a Kahlan (společně s jedním dítětem z Bahenního lidu) odletí na drakovi Scarlet pryč a tudíž sám Zedd musí čelit silnému nepříteli: Zlomordovi. Ten bude řádit po Zahradě života. Následuje dlouhý souboj a nějaké ty dialogy.

Zedd se ale také dozví proroctví. Proroctví, které určuje smrt jak Richarda, tak Kahlan. Rychle se poté vydává za Adie, aby mohli společně odcestovat do Aydindrilu.

Tím ale celá zápletka nekončí. Richard a Kahlan se dostanou k Bahennímu lidu a tam se chtěji vzít. A najednou se zde objeví sestry světla. Pradávný řád, který již dlouhá staletí hledají lidi s talentem. A právě díky tomu, že Richard pochází ze dvou linii silných čarodějů, si přišly sestry pro něho. Každá za odmítnutí jejich nabídky obětuje svůj život. Jenže Richarda doprovázejí silné bolesti hlavy, které ho mou zabít. A právě pěkně načasování příchod sester světla jim má zabránit ve svatbě. Co mají dělat, když Zedd je daleko, sestry světla dokážou Richarda zabít a čeká je svatba? Co se stane? Jestli tohle vše chcete vědět, musíte si přečíst tuto úžasnou knihu, která okouzlí každého, kdo miluje fantasy a má rád takové ty složitější příběhy. Dále již děj popisovat nebudu, jelikož bych prozradil toho mnoho. A stejně, děj má toho tolik, že bych to ani do pár vět neshrnul všechno. Tento příběh je jednoduše tak složitý, že bych se v tom sepisování zamotal sám :D

„Druhé čarodějovo pravidlo: Největší zlo může být důsledkem nejlepších činů.“

Hned, jakmile jsem otevřel knihu, mě to vše vtrhlo do děje. Jelikož je to druhý díl, nezatahuje mě to do dlouhých popisů a seznamování s postavami. Na začátku byla totiž hned akce a souboj Zedda, Chase proti výše zmíněnému zlomordovi. Mě osobně tento souboj vtrhl hned do děje a díky pěkným popisům, kterými se to v knize hemží, jsem si dokázal to hnusné stvoření zlomorda představit.

Stejně jako v prvním díle autor dokáže v pár větách pěkně popsat celou postavu, prostor, nebo city postav. Všechny postavy byly tak dobře propracované, jak to jenom šlo. Nebylo to nějak přeplácané ale ani strohé. Jednoduše to bylo tak, aby se to dalo v klidu číst, ale aby jste se s postavami dokázali sžít.

Jakmile nechytnete niť příběhu hned na začátku, v polovině knihy nebudete vědět nic a ve ¾ knihy už budete úplně mimo. Děj je totiž postaven docela dosti na jménech a jakmile na někoho zapomenete a bude opět o něm zmínka, budete úplně mimo. Já ale takovéto knihy mohu a tudíž jsem se osobně neztrácel. No dobrá, tedy: občas jsem se ztratil, no :P

Nejvíce se mi ale líbilo, že autor dokáže pěkně promýšlet zápletky. O to, o co se pouze jenom slůvkem otřel, se později může zdát jako důležitá. Musel jsem zatnout pěst, když jsem si uvědomil, kde je vlastně Kámen slz, který zde (podle mě) ani v příběhu nehraje takovou velikou roli, jako dobrodružství Richarda a Kahlan.

Jak jsem již zmiňoval, popisy v knize hrály také velkou roli. Pomáhaly rozvíjet nejen mou představivost, ale také slovní zásobu, kterou se to zde jenom hemžilo. K tomu je příběh napsán v takovém to fantasy středověku, tudíž jsem knihu četl jedním dechem. I když byla tak trochu složitá.

Co by to bylo za sérii, kdyby se v ní neobjevil aspoň nějaký ten mazlíček, že? Uprostřed knihy, nebo tak nějak u středu, se v příběhu objevil gar Gráč. Já si ho prostě oblíbil už hned, jakmile byl malý. Byl to (v té době) jediný Richardům přátel, který byl inteligentní a také přátelský. A tady máme tu pěknou návaznost: I když je to divoké zvíře, které dokáže člověka zabít do pár minut, dokáže být přátelské pouze a jen díky dobrému chování a neubližování mu. Popravdě, když Richard gára odháněl, bylo mi ho líto. Dokonce se naučil Gráč i mluvit! :D

Stejně jako v první knize se v druhé také zabývá autor jednotlivými pravidly. V první knize to bylo pravidlo: „Lidé jsou hloupí.“ A následně byl význam tohoto pravidla vysvětlen. Já osobně musím pouze souhlasit. Lidé věří tomu, čemu věřit chtějí. V druhé knize se hrdinové zabývali pravidlem, které je napsáno nahoře. Musím tedy říci, že pravidla mají něco v sobě a myslím, že by se nad nimi měli lide zamyslet.

A jak to již bývá zvykem, kniha byla nádherně epicky zakončena. Akce za akcí a příběh se pomalu rozplétal. Popravdě, když už byl Richard ke konci rozhodnut udělat to, co chtěl udělat a já zjistil, že osoba žije, chtělo se mi křičet! Ta nevědomost dvou osob je někdy hrozná :D A právě, když jsem dočetl poslední slovo, jsem už toužil po dalším díle, který vydává opět nakladatelství Classic. Nevýhoda je, že na každý svazek se čeká jeden rok. [Momentálně jsou vydány 4 svazky. 1 svazek (Ozubí Reguly) je myslím poslední díl. Nechápu, proč ho Classic vydal hned po Chrámu větru… V nejbližší době by měl vyjít svazek: Duch ohně.]

Nyní, když budu potřebovat, budu rád, že mám knihu doma a mohu si ji kdykoli přečíst. Přeci jenom, Středozemí na své čtenáře čeká. :)