FILM: Prometheus aneb vítězství formy nad obsahem

1979 – Alien – In Space No One Can Hear Your Scream - Režie: Ridley Scott, Hudba: Jerry Goldsmith

         1986 – Aliens – This Time It's War – Režie: James Cameron, Hudba: James Horner

                  1992 - Alien ³ - Režie: David Fincher, Hudba: Elliot Goldenthal

                          1997 - Alien: Resurrection - Režie: Jean-Pierre Jeunet, Hudba: John Frizzell

                                   2012 – Prometheus - Big Things Have Small Beginnings – Režie: Ridley Scott, Hudba: Marc Streitenfeld

Dlouho očekávaný sci-fi velkofilm legendárního režiséra Ridleyho Scotta vstupuje s napětím do kin. Povedlo se mistrovi vrátit po dlouhé době do stejné řeky, kterou pomáhal na jejím počátku redefinovat?

Natočit v současné době inteligentní sci-fi film není vůbec jednoduché. Ne každému divákovi se zavděčíte a najít originální látku hodnou zfilmování je zhola nemožné. Po kasovním úspěchu v roce 2008, kdy si Avatar Jamese Camerona připsal na účet úctyhodných 2,782 miliard dolarů, chtělo každé studio svého „modráska“. Tím modráskem studia Fox se měl stát právě zmiňovaný návrat Ridleyho Scotta do vod science fiction. Z původně plánovaného Aliena 0 se stal samostatně fungující nový vesmír, který narostl do takových rozměrů, až měl mít podle Scottových slov společného se slizkým zabijákem pramálo. Ve skutečnosti ale má film s krvežíznivým monstrem společného mnohem více, než bylo plánováno.

"A king has his reign, and then he dies. It's inevitable."

Děj se zabývá poměrně „skromnou“ premisou. "Dva mladí úspěšní archeologové Elisabeth Shaw a Charlie Holloway objevili na různých místech Země několik jeskynních piktogramů z dávných civilizací a postupně se jim podařilo rozkrýt, že všechny piktogramy poukazují na jedno jediné místo ve vzdáleném vesmíru. S týmem dalších badatelů se na palubě kosmické lodi Prometheus vydávají na cestu, na jejímž konci chtějí nalézt odpovědi na nejzákladnější a nejniternější otázky lidského bytí. Oba však mají poněkud rozdílnou motivaci, proč se expedice účastní. Elisabeth věří, že lidstvo bylo stvořeno vyšší mocí, a chce se se stvořiteli setkat a pochopit původ lidské existence, zatímco Holloway se převážně snaží uvést věci na pravou míru. Nikdo z posádky ovšem není připraven na nepředstavitelnou hrůzu, která na ně čeká, a netuší, že právě oni budou muset svést děsivý boj o záchranu budoucnosti lidské rasy." Tak praví oficiální text distributora, samozřejmě fanoušci znalí mytologie ve filmu najdou mnohem více.

Ihned v úvodu kritické části recenze musím zdůraznit, že se žádná revoluce nekoná. Film startuje velice svižně, do sedačky vás přikovají fantastické efekty a precizní práce s kamerou odkazující na Kubrickovu 2001: Vesmírnou odyseu. Po mysteriózním úvodu, který vyzradí příliš mnoho, přichází seznámení s charaktery. Postavy nepůsobí nijak zvlášť nesympaticky, naopak. Všem (tradičně) kraluje postava androida Davida ztvárněného charismatickým Michaelem Fassbenderem, z něhož se pomalu, ale jistě stává klasik filmového plátna. Paradoxně nejvíce to skřípe s hlavní ženskou hrdinkou ztvárněnou Noomi Rapace, která nejenže je na jednu stranu neuvěřitelně otravná, ale číší z ní až bolestná snaha tvůrců o novou Ripleyovou. Právě s touhle postavou přichází několik dalších zádrhelů. Ač jsou charaktery postav sympatické, jejich počínání si naprosto odporuje s logickým uvažováním. O zbytečnosti existence některých z nich raději pomlčím (Theron, Pearce).

"Big things have small beginnings."

Po atmosférické první polovině jsem v duchu nadšeně skandoval Scottovo jméno a štípal se do ruky, zdali nesním. Přesně v polovině se začal lámat chleba a z mého snu se stala noční můra. Scenárista kladl příliš mnoho otázek, na které nestíhal odpovídat. Některé byly podivným způsobem zodpovězeny, jiné smeteny ze stolu, ale většina jich zůstala nezodpovězena. Otázkou zůstává, kde se stala chyba? Fanoušci televizní série Lost jistě pochopí. Za scénářem nestojí nikdo jiný než dvojice Jon Spaihts a Damon Lindelof. Přičemž první zmíněný má na svědomí Darkest Hour (sci-fi thriller céčkového formátu) a druhý se může chlubit zpackaným závěrem jednoho z nejpozoruhodnějších seriálů několika posledních let.

Bohužel na výsledném produktu je to vidět. Zásadní momenty v příběhu se dějí, aniž by se nad tím někdo z přítomných pozastavil. Šokující momenty nepůsobí nijak brutálně (Kam se to R ve výsledku podělo?), a už vůbec ne děsivě. Divák tak dostává v druhé polovině vyvražďovačku bez špetky invence (Ve snímku Alien/Vetřelec jsou vraždy prováděny nápaditě, děsivě a především je většina z nich mimo záběr) a napětí. Samotný závěr působí poněkud komicky, přičemž připomíná nechvalně známou scénu z jiné nejmenované vesmírné ságy. V návaznosti na Aliena je film naprosto nefunkční a pozávěrečnou scénou nedává napojení vůbec žádný smysl. Hudební složka je kapitolou samou pro sebe. Po takových legendách jako je Goldsmith, Horner nebo Goldenthal se jedná spíše o průměrný počin, který je ve filmu nevyužit. Po celou dobu stopáže povětšinou hraje hlavní motiv „Life“ Harryho-Gregsona Williamse, který na soundtracku pouze spolupracoval, přičemž hlavní skladatel zůstává odklizený stranou.

Shrnuto, podtrženo: Prometheus pravděpodobně dopadne stejně jako zmíněný závěr Ztracených. Jedna polovina fanoušků mu nebude moct přijít na jméno, zatímco ta druhá jej bude zbožňovat.  Film se může chlubit hvězdným obsazením, legendou na režisérském křesle a fantastickým vizuálem, ovšem vnitřně je prázdný jako mýdlová bublina. Bohužel.

Hodnocení: 50 %

Prometheus /Prometheus/
USA, 2012, 124 min
Režie: Ridley Scott
Scénář: Jon Spaihts, Damon Lindelof
Hudba: Marc Streitenfeld
Hrají: Noomi Rapace, Logan Marhall-Green, Michael Fassbender, Charlize Theron, Guy Pearce
Distributor: Bontonfilm
V kinech ČR a SR od: 7. 6. 2012

Přidat komentář