FILM: Prometheus

Recenze: Prometheus - 80%

Pozemšťané se vydávají dvouletou cestu na daleký měsíc na základě "pozvánek", které nalezli v pozemských vykopávkách. Chtějí zde objevit vyspělou rasu, která jim ty pozvánky zanechala, ale objeví něco poněkud jiného.

Upozorňuji, že tato recenze předpokládá, že jste přibližně sledovali reklamní kampaň, viděli jste trailery (a tudíž pro vás není spoilerem to, co je v nich ukázáno), a také že jste viděli prvního Vetřelce a víte, že s ním Prometheus má cosi společného.

 

Nejsnáze se píše o tom, že Ridley Scott stále bravurně zvládá filmařské řemeslo. Dokáže budovat napětí. Dokáže vyděsit. Dokáže správně měnit tempo a rytmus filmu. A dokáže i záběry, které jsme viděli stokrát, sem a tam prošpikovat něčím inovativním. Například první záběr kosmické lodě Prometheus, která v tichosti letí přes obrovské plátno plné hvězd a je v HD rozlišení velká asi pět pixelů (takže na DVD ripu nebude vůbec vidět). Také velmi potěší, že většina kulis vypadá jako něco, co bylo fyzicky postaveno, a nikoliv jako třímetrová prázdná místnost s digitálními dokreslovačkami (viz nové Star Wars). Zkrátka, ve filmu je mnoho záběrů a scén, při kterých se budete radostně tetelit.

Potěšila mě i skutečnost, že ačkoliv je film ve 3D a jeho značná část se odehrává v šeru nebo ve tmě, neměl jsem s přílišným šerem problémy. Na druhou stranu jsem ale většinu filmu vůbec nevnímal, že je ve 3D, a nepřipadalo mi, že by mu třetí rozměr dával něco navíc.

Zdaleka nejzajímavější postavou filmu (ale opravdu zdaleka) je android David v podání Michaela Fassbendera. Není to tím, že by byl nejlepším hercem, ale tím, že má nejzajímavěji napsanou postavu, ve které tušíme nějaké motivace a konflikty, ale nevíme přesně jaké, a zajímá nás to. Náznak něčeho podobného je ještě u hlavní hrdinky (vědkyně Noomi Rapaceová), ale všechny ostatní postavy jsou jen o málo víc než rekvizity. Dokonce ani není jasné, kolik postav vlastně na palubě Promethea je (v úvodu je jen jedna scéna, ve které je velmi zběžně vidíme všechny pohromadě), a ve třech čtvrtinách filmu jsem byl překvapen, když se najednou do děje zapojili nějací dva chlapíci, jejichž přítomnosti na palubě jsem si během předchozích devadesáti minut vůbec nevšiml.

Většina problémů filmu pramení z toho, že scénář nebyl dobrý (je od lidí, kteří předtím napsali filmy Černá hodina a Kovbojové vs. Vetřelci, jejichž demence byla nadčasová). Oceňuji to, že po zhruba 10 minutách filmu už jsme ve vesmíru, posádka je rozmrazována a blížíme se k inkriminovanému měsíci, takže neztrácíme mnoho času nezáživnými úvody. Ale pak...

Sledujeme osudy špičkového specializovaného vědeckého týmu po dvouleté cestě na měsíc, kde se očekává přítomnost mimozemského života. A vidíme, jak jeho členové naprosto pohrdají nejběžnějšími bezpečnostními zásadami, včetně toho, že se nekontrolovaně ztrácejí v rozlehlých podzemních chodbách, náhodně mačkají neznámá tlačítka, sundavají si přilby, protože "podle přístrojů to vypadá, že se tady vevnitř dá dýchat" a neberou si s sebou zbraně, protože "jsme přece vědecká expedice, tak plamenomet necháme na palubě".

Neříkám, že takový přístup ke sci-fi látce automaticky znamená nekvalitní film (viz Star Wars), ale je to na hony vzdálené atmosféře Vetřelce, který dodnes působí tak úžasně strašidelně. Ve Vetřelci byl samotný vesmír hrůzný. Prometheus působí jako space opera o pánech vesmíru s občasnými pomalejšími filosofickými vsuvkami a pseudonáhodně roztroušenými odkazy na prvního Vetřelce, které pokládají více otázek, než zodpovídají.

I když ignorujeme všechny ostatní díly ságy a soustředíme se jen na původního Vetřelce (i divákovi po lobotomii musí být jasné,  že pan Weyland z Promethea nemůže být pan Weyland z Vetřelce vs. Predátora), stejně spousta věcí nesedí. Nebudu spoilerovat, ale měsíc, na kterém se Prometheus odehrává, rozhodně nemůže být planeta, na které se o 20 let později odehrává Vetřelec, a to z mnoha důvodů. Ta věc v traileru, která vypadá trochu jako space jockey ve Vetřelci, rozhodně nemůže být space jockey z Vetřelce. Pokud spolu planety a space jockeyové nějak souvisí, rozhodně není vysvětleno jak (tedy není to vysvětleno ve filmu, nevím jestli se to nepíše někde na oficiálních internetových stránkách). Ve filmu je mnoho záměrných odkazů na prvního Vetřelce (podobný manévr při vstupu do atmosféry, podobný závěrečný monolog, podobná scéna s vyhýbáním se dekontaminaci, podobná scéna "něco někomu leze z břicha"), ale působí spíše jako prázdná gesta a návnada na něco, co se nakonec nedostaví. Ani vám vlastně nejsem schopen říct, jestli ve filmu je nebo není bytost označitelná za Vetřelce. A je mnoho dalších věcí, které vám nejsem schopen říct.

Na počátku filmu je několikaminutový prolog bez dialogů, odehrávající se na Zemi před desítkami tisíc let. A kdyby divákovi náhodou nedošlo, co je citováno, tak úvodní titulky pro jistotu začínají stejným záběrem jako 2001: Vesmírná odysea. Na rozdíl od Kubrickova filmu jsem se ale po Prometheovi necítil intelektuálně stimulován, ale trochu podveden. Ta úvodní scéna nezačala po skončení filmu dávat smysl. Nezačalo ani dávat smysl, proč vyspělá civilizace před mnoha tisíci lety nechala na Zemi právě pozvánku na tento konkrétní měsíc (naopak to po závěrečném zvratu filmu smysl dávat přestalo). Nezačalo dávat smysl, že v jednom okamžiku je délka cesty velmi jednoznačně udávána jako "327 bilionů kilometrů" (opravdu bilionů, tj. 10^12, ne miliard), a v jiném okamžiku jako "půl miliardy mil". Nezačalo dávat smysl, že hibernace trvala přesně "2 roky, 4 měsíce, 18 dní, 36 hodin a 15 minut." Nezačalo dávat smysl, že nejzásadnější odhalení pronášejí postavy zcela náhodně, aniž bychom tušili, jak na ně přišly.

Něco z toho může souviset i se skutečností, že film byl řádně prostříhán a zkrácen na dvě hodiny (což není jen můj dojem, ale objektivní konstatování, protože jsem viděl interní číslování jeho titulků). Všimněte si také internetové adresy a data na konci závěrečných titulků. Odvážím se tvrdit, že odkazují k vydání DVD / BluRaye, kde bude film nejméně o půl hodiny delší.

Před pár lety jsem ohodnotil film Sunshine 80 procenty a byl jsem tehdy příjemně překvapen tím, že vznikla draze vypadající, docelá působivá sci-fi, která není pro dětičky. Prometheus je velmi podobnou draze vypadající, docela působivou sci-fi, která není pro dětičky. Ale narozdíl od Sunshine tím nejsem příjemně překvapen, nýbrž poněkud zklamán.

Přespříliš ukecané trailery, obsahující i záběry, které měly zůstat šokujícím překvapením. Masivní reklamní kampaň, obsahující témata a podzápletky, které ve filmu vůbec nejsou (například takto vypadající pan Weyland v něm není ani na sekundu). To vybičovalo očekávání fanoušků ad absurdum, na naprosto nereálnou úroveň. Doufám, že se mi touto recenzí podařilo snížit vaše očekávání natolik, že v kině budete nakonec příjemně překvapeni.

Převzato z filmového blogu Františka Fuky FFFILM.name. FFFilm, jehož autorem je František Fuka, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nezasahujte do díla 3.0 Česko.

Přidat komentář