TÁTAGEEK: Restaurujeme a vylepšujeme angličáky (#1)

Článek od: Petr Simcik - 04.02.2019

K restaurování autíček mě, přiznám se, dovedl můj sobecký cíl - zrestaurovat si autíčka mého dětství, zničená jak ode mě, tak od potomků. On když angličák prochází rukama třech dětí po dobu třiceti let, tak je to na něm setsakra znát. A protože už jsem si sehnal všechny potřebné propriety, rozhodl jsem se v téhle kratochvíli pokračovat a stvořit i něco pro moje děti. Něco, co "dělal tatínek". No a kam mě cesta dovedla, bych vám chtěl ukázat cca v pěti či šestidílném seriálku. Bude se restaurovat, ale dojde i na postapokalyptický "custom".

Cílem tohoto a následujících článků není předvést detailní postup, ale česky popsat úskalí a nastínit jejich řešení. Osobně si myslím, že jsou logická a maximálně jednoduchá a při troše snahy to zvládne každý. Jediné úskalí, které se mi jako panelákovému geekovi nepovedlo úplně překonat, je barva. Ale k tomu se ještě dostaneme. Teď vzhůru do práce.

První auto, které mě čekalo, byl policejní Volkswagen brouk výrobce Whizzwheels, který ale existuje prakticky ze stejné formy i jako Majorette nebo Maisto. Matchbox, pak má trochu jiné uchycení podvozku, ale jinak je také velmi podobný. Těch brouků se mi dostalo do rukou několik a v jednom z dalších dílů seriálu se vám pochlubím tím, že do restaurování jde úplně v pohodě zapojit děti.

Co je k tomu potřeba?

  •  mikrovrtačka
  •  milimetrový a čtyřmilimetrový vrták
  •  brousicí a lešticí nástavec
  •  jemnější šmirgl papír
  •  brusná vata
  •  třetí ruka (pájecí pomůcka)
  •  vteřinové lepidlo
  •  epoxidové dvojsložkové lepidlo
  •  základová barva a cílová barva jako autosprej, barva na modely nebo barva do Airbrushe (což většina z nás v domácích podmínkách prostě nedá)

Co se hodí?

  •  Odlakovač (nitroředidlo C6000)
  •  mosazný / plastový tvrdý kartáč
  •  technický benzín
  •  měkčí kartáč
  •  krycí páska

Není toho málo, ale pokud vám nejde jen o jedno auto, tak to není zas tak strašné. Každopádně kdybych na to koukal z finančního hlediska, tak se vyplatí prostě jít do obchodu a koupit si angličáka za 60 korun. Což my samozřejmě nechceme.

 

1) Rozborka

Rozborka autíčka je poměrně jednoduchá. Teda, tady je složitější, protože úchyty podvozku nejsou kulaté nýtky, ale takové divné zahnuté cosi, které je třeba nekompromisně upilovat. Nýtky jsou standard - na ty pak používáme ten větší vrták. Bez odvrtání nebo alespoň zbroušení se neobejdeme. Pokud budete hodně moc opatrní, viděl jsem, jak ty nýty na internetu někdo narovnává, ale předpokládám, že tahle dovednost má na kontě kufřík zmršených autíček.
Tím se nám auto krásně rozdělilo na součástky. Musel jsem dát pozor, abych neztratil kousek vypadlého skla alias majáčku. Díky tomu, že podvozek je čistý, kovový a bez nátěru a kolečka jsou v pořádku, mohl jsem je nechat v úchytech a nevšímat si ho. Karosérie beze skla hned zamířila do C6000.

2) Očištění

Že je autíčko připravené na vyndání z odlakovače, poznáte jednoduše tak, že se oloupe barva. Někdy hůř, někdy líp. Maisto jde dolů úplně samo, Matchbox a Hotwheels chtějí klidně i 3 dny v nálevu, ale někdy stačí přes noc. No a Majorette se mi nepodařilo chemicky odlakovat vůbec. Každopádně takhle načaté auto vezmeme a očistíme jemně kovovým / tvrdým kartáčem. Pozor, ne rejžákem s průměrem štětin jeden milimetr, ale něčím jemně drsným. Někdo používá i jemnější drátěnku. Nechceme zničit detaily. Jde nám jen o to, aby barva šla pryč. Pak můžeme vzít autíčko ještě jednou jemnějším kartáčkem a benzínem.

Kov je většinou pod barvou zkorodovaný. Ne moc, ale těm autíčkům jsou většinou desítky let, takže to chce vzít brusnou vatu a jezdit a jezdit. Pokud chcete, můžete pak ještě auto přejet leštícím kotoučkem, ale pozor - když je moc lesklé, nedrží barva. Cilem je mít povrch tak jemný, aby to po nastříkání nebylo vidět, ale dost drsný, aby se na něm barva uchytila.

Následně pak doporučuju opět několikrát očistit benzínem a jemnějším kartáčkem.

3) Barva. Barva je to nejjednodušší a zároveň nejsložitější. Jasně, ideální je si přečíst návod, uchytit karoserii za vnitřek do třetí ruky a už jen sprejovat. Jenže největší problém je čím.

  • První auto, které jsem dělal, bylo barvou z Kauflandu. Takovou tou jejich univerzální, co mají občas v kutilské akci. Tyhle barvy se vyznačují skvělým krytím a tím, že se hůř otloukají. Taky nemusíte používat základovku. Ale... jakmile to vezmete jen z o trochu menší nebo větší vzdálenosti, můžete odlakovat znovu, protože vám barva buď vytvoří husné kapky, které gumově tvrdnou, nebo naopak nezakryje a vy už to ničím nenapravíte. Jo a taky opravdu musíte míchat barvu po doporučenou dobu, jinak se nespojí a stříká sajrajt. V kombinaci s tím, že sice zatuhne za 2 hodiny, ale pak smrdí ještě půl roku, to není úplně ideální. Ale kupodivu ji mám docela rád.
  • Druhá možnost ve spreji je totiž autolak, ten sice krásně kreje a je jednodušší na manipulaci, i skvěle schne, ale je křehčí, musí se vrstvit, musí se nanášet na základovou barvu a ideálně pak ještě zafixovat bezbarvým lakem. Každá ta fáze trvá chvilku, ale pak několik hodin čekání. Přesto u mě nakonec zvítězil.
  • Nejlepší a pro mě nedostupná možnost je airbrush. Na youtubu naleznete spoustu videí a výsledky vypadají skvěle. Manipulace s ním ale vyžaduje prostor a pečlivost. Hlavně prostoru mám na tenhle koníček pomálu.

Ať už vyberete jakoukoli možnost, ideální je provádět barvení v dílně a nebo, jako já, mít velkou krabici proti větru a místo, kde může barva chvíli smrdět a zároveň není venku na větru, prachu apod. Řešil jsem to sklepem, případně skřínkou na chodbě domu.

Jak vidíte, lakovat se dá i plastový interiér.

3) Opravy skla

Sklo dostalo trochu zabrat. Ideální mi v tomhle případě přišlo podlepit maják vteřiňákem a ustřiženým kouskem pet lahve. Po zaschnutí jsem ta místa, kde byl plast úplně pryč, ještě zamáznul epoxidovým dvousložkovým lepidlem a následně zabrousil smirkem dorovna, aby se vešel normálně pod střechu. Bylo veliké štěstí, že prasklina nezasáhla do viditelných skel auta, takže to bylo celkem jednoduché. Tentokrát nebylo sklo ani nijak jinak poškozené a zaflákané, takže nebylo potřeba čistit, brousit ani leštit, což je občas docela ošidné.

 

4) Kompletace

Tady to byla brnkačka. Nakonec zase pomohl epoxid. Původně jsem chtěl úchyty zalít cínem, ale nechytly se a vyšší teplotou bych poškodil barvu okolo.

Tahle oprava a restaurování nebyla z těch nejtěžších. Nakonec jsem ji dělal několikrát, protože se mi dostal do rukou ještě jeden brouk úplně bez majáku a tohohle jsem také dělal na druhý pokus - první byl ten nelakovaný leštěný. Na "leštěnku" se ale také podíváme jindy. Příště, cca za 14 dní, se pustíme do fantasy námětu. Zrestaurujeme si totiž Ford Anglia ve stylu Harryho Pottera.

 

 

Komentáře

Odstranění barvy - v tomhle jsou dobrá ředidla od Japonců (Gunze, Tamyia), některá rozpustí spolehlivě cokoliv kromě vlastního modelu. Drobné problémy kolem prosklení se dají řešit Clearfixem (speciální disperze na zasklívání menších otvorů, lze ředit lihem, ale dlouho schne). Jako základovka se vyplatí Surfacer - jde o tmel ve formě barvy - je ve spreji, čím vyšší číslo, tím jemnější struktura, umožňuje bezproblémové nátěry/nástřiky modelůze směsi kovů a plastů, navíc odhalí škrábance a špatně připravené plochy. Bohužel je použitelný jen tam, kde lze bez rizika stříkat (nehrozí otrava domácích mazlíčků nebo protiakce rodinných příslušníků kvůli smradu barev a ředidel).

U těhle věcí jsem spíš měl obavy z následného používání - přeci jen budou si s tím hrát děti. Na druhou stranu nějaká barva která se jen tak neotluče by se hodila. 

Co jsem tak koukal na netu tak hodně se používají barvy Tamyia a jejich základovka ve spreji. Surfacer zkusím - holt to nastříkám na balkoně nebo ve sklepě :) Tam jsem koneckonců začínal a otrava krys je ppříjemný bonus. 

Každý národ má takové politiky jaké si zaslouží -> Svůj svět si musíme zasloužit!

Přidat komentář