XB-1

Výsledky soutěže budou zveřejněny v XB-1 1/2014 spolu s vítěznou povídkou a rozhovorem s autorem.

Jestli se červnové XB-1 něco nedá upřít, tak je to rekordní počet povídek. Celých deset. Můžeme ale v tomto množství očekávat i kvalitu, o kterou nám jde jako čtenářům až v první řadě? Částečně...

Zařadil bych ho do XB-1 průměru, což není špatné vzhledem k tomu, že jsem se skoro nad každým číslem roku 2011 rozplýval jako  nadprůměrem.

 V XB-1 4/2012 nenarazil mezi povídkami na žádný  slabý kousek, sice stále nepřekoná jedničku tohoto roku, ale tu upřímě snad ani trhnout nejde. A publicistika? Jason Sanford, steampunk, ale třeba taky mystifikační horory. Co chtít víc?

Soutěžní práce musejí splňovat následující podmínky...

Když jsem bral do ruky lednovou XB-1, rozhodně mě nenapadlo, že držím v ruce prozatím nejlepší číslo vůbec.

Listopadová XB-1 (2011) je tak říkajíc holkou pro všechny. Obsahuje povídky, které přelouskáte kdekoli ve vlaku či MHD, ale také kusy, na které se budete muset stoprocentně soustředit a zalézt si někam do ticha.

Minicony pokračují! Byť se Míla Linc přesunul do moravské metropole, jím opečovávaná tradice stále žije a má se k světu. Přesvědčit se můžete 20. ledna od 15.00 do 19.00 ve smíchovské pobočce Městské knihovny Praha (nám. 14. října 15, Praha 5), kdy se uskuteční úžasný a skvělý XB-1 CON a spolu s ním se snad zrodí nová fantastická tradice.

Poslední letošní (2011) XB-1 má velice slušnou zahraniční sekci a extrémně naditou publicistiku, jediné co tak kazí celkový obraz je česká sekce a to hlavně její nejdelší povídka - Lidé z Marin-Gotte.

Před rokem jsme zde vypustili informaci o zániku časopisu Ikarie, zároveň však díky odhodlání Vlada Ríši a jeho týmu vzniklo periodikum, které povstalo jako bájný fénix, byť dostalo jméno XB-1. A protože je (staro)nový magazín na světě již rok a daří se mu, přichastala si pro vás jeho redakce milé překvapení.

Předně bych chtěl říci, že říjnová XB-1 má snad nejhezčí obálku i barevné sladění a je to minimálně třetí povedená obálka v řadě. Je tedy mojí velkou nadějí a příslibem toho, že už se v bočním sloupci nikdy neobjeví brčálově zelená, nebo nedej bože růžová. To jen tak na okraj. Obálka totiž určitě není tím, kvůli čemu XB-1 čteme.

Předem sděluji, že zářijová XB-1 patří mezi ty slabší, ovšem ve vztahu k předchozím číslům to vůbec nemusí být záporné hodnocení.

Hned při prvním pohledu na červencovou XB-1 mi něco říkalo, že bude stát za to. Jednak se konečně povedlo trefit se do esteticky přijatelných barev a ilustrace Martina Zhoufa patří k těm nejlepším v tomto roce (což je samozřejmě čistě subjektivní záležitost), ale hlavně tituly zahraničních povídek vzbudily neutuchající zvědavost. Měly na mě zkrátka stejný účinek jako titulky “Rytmu života” na moji babičku.

Nestává se to často, prakticky vůbec, aby v XB-1 měly v povídkové tvorbě převahu ženy. A přesně to se stalo v červnové XB-1.

Oproti předchozím dvěma číslům se pětková XB-1 vytáhla v zahraniční sekci hned se třemi povídkami. Dvě z nich jsou z ranku science fiction, poslední bych pak řadil mezi pohádky, když zavřu obě oči, tak fantasy, ono se koneckonců rozdíl mezi těmito žánry dá docela dobře setřít.