Science Fiction

Jeden z nejstarších žijících králů fantazie se narodil 5. dubna 1926 v Detroitu. Jako kluk byl radioamatér. Hltal science fiction a fascinoval ho film. To byla třicátá léta. My se však seznámíme z celou jeho tvorbou a na závěr vás čeká malý test!

V dnešní části si představíme rozdělení vědecko-fantastické literatury.

Nemáme co dodati k tomuto úsudku nejslavnějšího ze současných hvězdářů francouzských a jsme šťastni, že můžeme tento krátký nárys životopisný provázeti svědectvím tak značné ceny jako je román "Konec světa". Kéž vykoná pro českou inteligenci tolik, kolik aby vykonal si z té duše přejeme.

Camille Flammarion zasluhuje pro význam, jehož se svými populárními spisy domohl, abychom načrtli českým čtenářům aspoň stručně průběh jeho života a vývoj jeho práce. Taky trochu tématicky podporujeme dnešní Coniáš s podtitulem Konec světa...

Podíváme-li se blíže na francouzského vědce, popularizátora vědy a spisovatele Camilla Flammariona, nelze nevzpomenout známého přísloví, podle něhož je všechna sláva polní tráva.

I takováto může science fiction být.

Představme si na malou chvíli, že časoprostorové kontinuum vypadá trochu jinak, než patrně vypadá doopravdy. Že čas je skutečně jen čtvrtý rozměr, který se alespoň za některých okolností může chovat jako ostatní tři prostorové rozměry. A představme si, že v časoprostorovém kontinuu – v tom našem, vymyšleném časoprostorovém kontinuu – existují singularity, kterými se můžeme čtvrtým rozměrem pohybovat a nejsme sami.

Už několikrát mě napadlo, jestli existuje „ztracený vývojový mezistupeň“ mezi hard sci-fi padesátých a šedesátých let a kyberpunkem. Nic, co by si tohle označení zasloužilo, jsem v sedmdesátých letech nenašel. A možná nenašel ani Paul Melko a pokusil se něco takového napsat v novém tisíciletí. Takovou podvrženou fosilii.

Rudá hvězda vás dostane! Pokud nepodlehnete o mnoho lidštějšímu Supermanovi, který podlehl nutkání vzít svět pod ochranná křídla víc, než by mu samotnému bylo milé, až z něj nevědomky učiní orwelovskou utopii, rozhodně podlehnete ostatním – třeba Batmanovi, synkovi ruských disidentů zabitých při čistce, který víc než kohokoli jiného připomíná V Alana Moorea.

Polygon. Jedna z předapokalyptických anomálií Oggerdova světa. Zdá se, že se tam deformuje čas jako v příběhu o Ossianovi. Uvnitř jste pár hodin a v našem světě utečou celé dny.

Loď. Kolos, tajemný a opuštěný, se miliony, či dokonce miliardy let pohybuje vesmírem, aby se po nevýslovně dlouhém pobytu v prázdnotě nechal obsadit, zkoumat a zabydlet lidmi.

 V XB-1 4/2012 nenarazil mezi povídkami na žádný  slabý kousek, sice stále nepřekoná jedničku tohoto roku, ale tu upřímě snad ani trhnout nejde. A publicistika? Jason Sanford, steampunk, ale třeba taky mystifikační horory. Co chtít víc?

Před staletími zmizela z mapy Německa vesnice a už nikdy nebyla znovu osídlena. Tento fakt zaujal historika Toma. Podle vší logiky se měla vesnice dochovat, ale zanikla… Co bylo na Eifelheimu tak zvláštního, že úplně zmizel před více než šesti stovkami let?

Michael Flynn, americký autor science fiction, debutoval už v roku 1990, no na jeho románovú tvorbu v češtine sme si museli počkať až dodnes. Jeho tvorbu však môžete poznať zo stránok Ikarie a jej reinkarnácie XB-1, kde Flynnovi vyšlo niekoľko poviedok. A práve z poviedky pochádza román Eifelheim, ktorý v týchto dňoch vydáva nakladateľstvo Triton.

Přiznám se vám bez mučení. U Poslední kolonie jsem se bavil stejně dobře jako u obou předchozích dílů KOSovské trilogie Johna Scalziho. I přesto se ale u tohoto dílu člověk neubrání pocitu, že je něco špatně.