Sbírka

Měsíční světlo probleskovalo skulinkami mezi prkny zatlučenými na oknech. Rána se ozvala znovu, tentokrát blíže. Vycházelo to z jednoho pokoje na konci chodby. Novinář vtrhl zpátky do pracovny a bezmyšlenkovitě naházel své věci do tašky. Klopýtavě seběhl po schodech před dům, aniž by se jedinkrát otočil. Dveře na konci chodby se nepatrně pootevřely. Venku foukal studený vítr a během té chvíle co strávil v domě, nabral na síle. Vedle oprýskaných dveří visel dřevěný štítek. „Dům pana Montaguea.“

Při čtení musíme akceptovat pro tehdejší pulpové magazíny povinnou dávku patosu a toho, co je dnes považováno za ubohé klišé – hrdina překonává překážky plavným skokem šelmy, jeho svaly jsou vždy ocelové, v očích cizince tmavé pleti se blýská zloba a zbraně třímané v mocných údech árijských dobyvatelů září jako slunce.

Pro Jiřího W. Procházku se už u nás vžilo mnoho přízvisek a pravidelně je popisován jako nepřehlédnutelná postava na současné české fantastické scéně. Často je tím však spíše mířeno na jeho vystupování, než na psaní. Ovšem ten, kdo by podlehl tomuto zjednodušení, by se ošklivě spletl. Jeho texty jsou totiž také takové. Nepřehlédnutelné. A označení prokletý básník či Iggy Pop české akční sci-fi a cyberpunku není jen líbivá či žertovná nálepka.

Teda Chianga u nás už důvěrně známe. Víme, že píše velice pomalu, a zatím jen povídky. A také víme, že stojí za to si na každé jeho slovo počkat. Pokaždé jde totiž o příběh, který je nejen dobře napsaný, ale také myšlenkově velice bohatý. Na jednu stranu bourá a překračuje hranice žánrové literatury, na straně druhé nemůže nikdo popřít, že píše science fiction, protože takový pocit úžasu, jaký nad jeho díly lze zažít, dokáže dát snad jen vědecká fantastika.

Kniha Povídky z jiné dimenze obsahuje 20 napínavých příběhů řadících se k novodobé české sci-fi literatuře. Přináší čtenáři zábavu, akci a napětí podpořenou kvalitním příběhem zakončeným neotřelou a mnohdy nečekanou pointou. Vydejte se za hranice reality a nechte se, společně s Povídkami z jiné dimenze, pohltit říší fantazie.

Alebo o tom, že scifisti na Slovensku ešte nevymreli. Po deväťmesačných prípravách, dňa 25. 2. 2011, vychádza na serveri scifi.sk zborník scifi poviedok s príznačným názvom Zárodky hviezd začína malú revolúciu v publikovní mladých, amatérskych autorov.

Vyděděnec je výbor, který byl sestaven s velkou citlivostí pro odkaz mistra, a jeho tvůrci očividně dokázali počítat s již vydanými sbírkami. Zaměřili se tak trochu bibliofilským směrem a stvořili knížečku nevelikou, avšak zvráceně a choře krásnou.

Po Alexandre Pavelkovej, Zuske Minichovej a Marji Holecyovej sa na pulty kníhkupectiev prebojovala ďalšia slovenská SF autorka so samostatnou knihou. Vyššie záujmy Lucie Droppovej prináša stále viac sympatické žilinské vydavateľstvo Artis Omnis, vďaka ktorému uzreli svetlo sveta aj slovenské verzie Černokňažníka a Pestis Draconum ako aj žánrové poviedkové zbierky...

Šlechtův soubor povídek a novel ze světa zničeného Apokalypsou by se dal zhruba popsat jako svérázný druh středověkého cestopisu. Také pojednává o neuvěřitelných dobrodružstvích v nepředstavitelných koutech světa, a jeho hlavní náplní jsou bizarní setkání, artefakty i stvoření. Rozdíl je v tom, že Oggerdova parta putuje zničenou evropskou krajinou v 2. polovině 23. století. Věda se tu stala magií, přístupnou jen zasvěceným. V pustinách však přetrvávají roztroušené technologické anomálie jako připomínky naší zaniklé civilizace. Někdy v sobě skrývají potenciální bohatství, jindy hrozbu, nejčastěji však obojí.

Stojíme, často opakujíce slova Isaaca Newtona, na ramenech svých předchůdců. Díváme se do dálky, ale někdy stojí za to se podívat pod sebe, z čeho vlastně vyrůstá naše vlastní velikost. A tak by měli činit i současní autoři SF a jejich čtenáři. Předhozená sbírka je jedním, byť drobným a zdaleka ne vyčerpávajícím, pohledem na ramena člověka, který svá největší díla napsal na klasickém psacím stroji. I možná proto, že musel vážit každý úhoz, že nemohl používat Ctrl-V a Ctrl-C, jsou jeho texty propracované a promyšlené.

Román Na pomezí Eternaalu, který byl autorkou oproti původní verzi takřka s mistrovstvím pěstitele bonsaí oštípán, okleštěn a ořezán, a zbaven tak všeho zbytečného a nepotřebného, má ve své nové podobě rozsah osmdesátistránkové novely, aniž by jakkoli utrpěla jeho literární kvalita nebo informační hodnota. Úvodní příběh knihy tak slouží čtenáři k pomalému pronikání do nitra propracovaného vesmíru a jeho dějin rozprostřených v úseku mnoha tisíc let.