M. Žamboch

K završenému desátému roku fungování časopisu přináší redakce Pevnosti čtenářům dárek v podobě nových knižních příloh.

Nečekejte ode mne klasickou recenzi, to od skalního příznivce Miroslava Žambocha nemůžete očekávat, ale snad vám tento text přinese alespoň nějaké informace. Slibuji, že se budu snažit být objektivní.

Tímto Vás srdečně zveme dnes v úterý 13. prosince od 17:00 do Paláce knih Luxor na Václavském náměstí.

Každá cesta má nějaký počátek. Některé začnou spontánně, jiné jsou výsledkem mnohaletých příprav a analýz. Moje cesta k fantastice začala díky televizi. Ono už je to deset let, co malý Štěpánek viděl na videokazetě Jacksonovo Společenstvo Prstenu. Svět Středozemě mě okamžitě uchvátil a byl jsem celý dychtivý, jak to celé dopadne. A pak přišel šok. Ono je to podle knížky! A když už se světem Pána Prstenů začít, tak rovnou od píky.

Před časem měli čtenáři možnost na webu Sardenu a Pevnosti nakouknout pod pokličku budoucích osudů agenta Johna F. Kováře. Nyní ji můžeme odklopit úplně a prozdradíme vám, dychtivým fanouškům, na co všechno se těšit.

Kolem sedmnácté hodiny se v útulné restauraci v Kralupech n. Vltavou setkalo několik anonymních postav s černými brýlemi na očích a tajemnými zavazadly v ruce. Jak příhodně poetický začátek pro setkání otců JFK s autory, jimž vložili agentův osud do rukou.

Na konci Odplaty Žamboch nasazoval hrdinu do správných kolejí, ale ve svém dalším díle do akce poslal… Vincenta Vegu. Jak vidno - přátelé, kteří mají potenciál naplnit celou knihu, Johnovi došli, naštěstí je tu ještě nepřítel.

I přes čtivý příběh a především zajímavý nápad napsat ho z pohledu nepřítele však Hitman není zcela dokonalý. Na vině je především postava (anti)hrdiny Dotchiho.

Bývalý gladiátor, bývalý nájemný bijec, vrah. Kráčí z temnoty do temnoty, nikdo a nic ho nemůže zastavit. Nemá rád lidi a ty, na kterých mu záleží, je možné spočítat na prstech jedné ruky. Přesto, nebo právě proto, existuje mnohem víc těch, jejichž životy zachránil, než těch, které zabil. A v zabíjení je nejlepší…

Miguel žije na paralelním Divokém Západě - na farmě na pomezí indiánské rezervace a civilizace - dost divoké, ale přece jenom civilizace, čehož jsou důkazem střelné zbraně a pozemkové podvody. Rančer Hartog chce získat jeho půdu, ale Miguel je tvrdý oříšek, nelze jej rozlousknout, možná však půjde rozdrtit. Do rozhořívající se rančerské války dorazí Vincent Vega s úkolem od Agentury. Velmi nepříjemným úkolem, ale zároveň tím plní slib, který dal umírajícímu Miguelovu otci, když ho kdysi dávno po divoké honičce dostihl a zabil.

První, co mě napadlo, když jsem se začetl do Vincenta Vegy bylo: "G. F. Unger se vrátil!" Kdo neví, na co narážím - jde o řadu westernů do kapsy, přesně takhle na mě zapůsobil JFK (bez JFK) 22 označený jako SPECIÁL. Western ze staré školy se vším všudy, tedy hlavně s tím správným chlápkem na jedné straně a padouchem na druhé.

Minulost Vincenta Vegy je temná a krvavá a stále ho s ní poutá několik nesplacených dluhů. Proto se jednoho dne objevuje ve světě, kde Spojené státy trpí nedostatkem železa na to, aby definitivně zničily indiány a Vladimír Uljanov se nikdy nestane vůdcem světového proletariátu. Vega si sebou přináší jen pár revolverů, několik beden nábojů a hodně velkou zásobu kvalitního střelného prachu. Situace se jako vždy vyvine k horšímu a není jisté, zda i velká zásoba prachu bude stačit... (anotace)

John Francis Kovář právě nastoupil do své nové práce u E.F., z časoprostorového pašeráka se stal strážce časoprostorové rovnováhy. Narušení modulovaného hyperpole u Slavkova druhého prosince 1805 a podivná smrt jednoho z agentů E.F.ho vrhají do středu dění, které původně mělo připomínat procházku vojenským historickým muzeem. Tedy - ono to vojenské historické muzeum připomínalo, jen se trochu pomíchaly doby.