J. Poláček

Spěšný vlak CH.24.12. lze doporučit každému vnímavému čtenáři, nicméně by nebylo vhodné ho doporučovat někomu, kdo se nachází v těžkém životním období. Román se hodí do klidných a tmavých večerů, kdy má člověk dost času k rozjímání nad světem okolo, kdy si dokáže vychutnat kvílení meluzíny v komínu a vrzání nedovřených dveří.

Do všeobecného povědomí se konec třiapadesátého roku zapsal politickými procesy a krutou zimou. A ve státním znaku nese český lev na hrudi místo rudé hvězdy hákový kříž. Protože válka trvala dlouho a skončila teprve když Vůdcovy tajné zbraně rozesely zkázu na východním pobřeží Spojených států. Martin Řezníček z Chrudimi, vlastně Walter Fleischner z Chrudu, byl při tom. Ale také byl při tom, když došlo k demobilizaci a nově vznikající mírová ekonomika Říše nedokázala absorbovat ten přebytek bývalých vojáků, mužů bez civilní kvalifikace, a na něho zbylo místo metaře. Měl štěstí.

Recenzentská soutěž jede plným tempem a my vám přinášíme ukázku skutečně skvělé literární kritiky z pera Martina Stručovského. "Poláčkův román je především kniha s hlubokým poselstvím. Poukazuje na to, že bychom si měli vážit toho, co máme. Všeho, co jsme mít nemuseli, kdyby dějinné události kdysi neproběhly tak, jak proběhly. Vyvolává vzpomínky na události, které se sice staly před mnoha lety, ale přesto jsou stále tak živé. A upomíná, že ideologie, kterou hlásal nacismus, je stále mezi námi a je potřeba se jí vyvarovat. Jinak se náš svět rovněž promění v inferno..."

Je štědrý den dva roky po válce a z nádraží města Chrud odjíždí uzavřený vlak s maličkými okýnky směrem na východ. Kam přesně jede a vede-li jeho cesta do záhuby nebo k nejisté naději zůstává otevřeno. V románu Jana Poláčka vlastně ani tolik o ukončený příběh nejde. Ani doba a prostor, do něhož je zasazen, nejsou tím nejdůležitějším.

Takřka komorní drama chlapce z malého města bylo natolik nosné, že jej autor rozšířil na román Spěšný vlak Ch. 24. 12. V něm konfrontuje řešení, které hrdina zvolil jako chlapec, se zkušeností dospělého, jehož válka poznamenala jak fyzicky, tak psychicky. Jako každé velké dílo Poláčkův román připouští (a vytváří) více interpretací, zmíním se o jedné své...

Takřka komorní drama chlapce z malého města z antologie Imperium Bohemorum bylo natolik nosné, že jej autor rozšířil na román Spěšný vlak Ch. 24. 12. V něm konfrontuje řešení, které hrdina zvolil jako chlapec, se zkušeností dospělého, jehož válka poznamenala jak fyzicky, tak psychicky. Kniha byla pokřtěna na Triconu 2010. Během křtu se téměř žádné knize nic zlého nestalo...

Ďáblův tucet - tedy třináctka - povídek mapují tvorbu autora, jehož publikovaná tvorba má těžiště v devadesátých letech minulého století. Autor sám  o sobě říká, že nejsnadněji píše v temnějších obdobích svého života, a i samy povídky jsou spíše temnější či se v temně zabarveném prostředí odehrávají.

Komorní příběh zkoumající alternativu českých dějin, na jejímž počátku se Češi ocitají po boku tisícileté říše. Poválečná totalitní společnost se pokouší vytvořit nový lichotivý obraz demokracie a ve druhé rovině je přitom rozkrývána chlapcova cesta z měšťanské školy k tajným zbraním opředeným pozlátkem okultismu. Na pozadí velkých společenských změn řeší svůj malý rodinný problém... Je třeba se postarat o živé i mrtvé a najít cestu ven z kruhu, který s uzavírá...

Kvapem se blíží Parcon (a také Tricon/Eurocon a Polcon), kde mimo jiné proběhne křest pozoruhodného románu Jana Poláčka Spěšný vlak Ch. 24. 12.