Orson Scott Card je ďalší z amerických spisovateľov, ktorého mnohí stále radi priraďujú k „mladej“ generácii autorov fantastiky. Mladík, čo už má dávno po päťdesiatke... Nových a mladých vĺn bude určite ešte kvantum, pravdou však ostáva, že Card vniesol do žánru sci-fi závan čohosi nového. Spravil tak Enderovou hrou v roku 1985 a čuduj sa svete, ešte aj po vyše dvadsiatich rokoch pôsobí (kniha) sviežo a hravo. Príbeh o detskej škole určenej na výcvik elitných vojakov je vo svojej jednoduchosti geniálny. Termiťáci nás nemajú radi. My nevieme, čo vlastne chcú, tak sa pripravujeme na ich vyhladenie. Ak to samozrejme stihneme skôr ako oni vyhladia nás, keďže nám tiež nerozumejú.

Když se naši předkové sešli někde v jeskyni u ohně, vyprávěli si příběhy. Mýty a báje předávané z pokolení na pokolení, střežené a chráněné každou tlupou jako ten nejcennější poklad. Společně sdílené vyprávění skupinu stmeluje, vytváří její identitu, jasně rozděluje nás a ty ostatní. Ty ostatní, kterým jsme to neřekli. Je vždy jen otázkou času, než si nově vzniklé souručenství lidí vytvoří svou zásobárnu narací. Fanoušci sci-fi jsou novodobá tlupa. A tohle je jeden z těch příběhů.