česká antologie

Není pro mě těžší recenzování, než povídková sbírka českých autorů. Většinu z nich znám přinejmenším od vidění a pokud v nich vzbudím pocit ukřivdění, plivnou mi na conu do piva, nebo mi rovnou podrazí nohu, až se budu nad ránem potácet od festivalového baru. A nejhorší je, že pocit ukřivdění nemusí být jen vinou negativního hodnocení. Úplně stačí, že „toho druhého“ jsem chválil víc.

Trvalo to šest let, ale dočkali jsme se. Editor Martin Fajkus je zpátky s další antologií a my se jí nyní podíváme společně na zoubek.

Při setkání s Martinem D. Antonínem si zase obrnit tělo, a hlavně duši, protože o ni bude mít zájem hned několik bohů.

Zatímco předchozí svazek měl 388 stran, tenhle jich má 476. Zatímco v minulém se dostalo na dvacet autorů, dnes jich lze číst pětadvacet. Zatímco první díl (stal se, mimochodem, díky ceně Akademie science fiction, fantasy a hororu nejlepší antologií roku) mapoval úvodní polovinu minulého století i století devatenácté, svazek momentální podchycuje následující tři desetiletí do konce sedmdesátých let. Zač ta éra stála?

V době, kdy je česká fantasy převážně vysoce formalizovaná, přináší Jinosvěty příběhy, které jsou na pomezí. Přestože se všechny plně hlásí k SF, nabízejí určitou alternativu pro čtenáře, kteří nemusí pořád dokola číst o bojovnících s mečem a elfech. V tom je síla této antologie a také její velký přínos.

Výřad svazečků s titulem Mlok se vloni opět rozšířil. Zatímco je na pultech již nový ročník (* - poznámka na konci článku), těm, kteří ještě doma Mloka 2010 nemají, doporučuji si tuto vlastně již historickou knihu koupit...