Antologie

Zatímco předchozí svazek měl 388 stran, tenhle jich má 476. Zatímco v minulém se dostalo na dvacet autorů, dnes jich lze číst pětadvacet. Zatímco první díl (stal se, mimochodem, díky ceně Akademie science fiction, fantasy a hororu nejlepší antologií roku) mapoval úvodní polovinu minulého století i století devatenácté, svazek momentální podchycuje následující tři desetiletí do konce sedmdesátých let. Zač ta éra stála?

Přestože jsem některé autory a jejich dílka poněkud zepsul, celkově hodnotím knihu jako zdařilou a nelituji, že jsem si ji koupil. Antologiím zahraniční science fiction se u nás totiž v posledních letech moc nedaří...

Možná si někteří z vás pamatují, že jsme vám pod stromeček nadělili sborník povídek našich současných autorů, který obsahoval i text nedávno zesnulé Martiny Šrámkové, které jsme ho věnovali. Velmi nás potěšila reakce čtenářky Informace, o kterou se s Vámi tímto chceme podělit...

V době, kdy je česká fantasy převážně vysoce formalizovaná, přináší Jinosvěty příběhy, které jsou na pomezí. Přestože se všechny plně hlásí k SF, nabízejí určitou alternativu pro čtenáře, kteří nemusí pořád dokola číst o bojovnících s mečem a elfech. V tom je síla této antologie a také její velký přínos.

Čtyři roky po sepsání většiny příspěvků konečně vyšla toužebně očekávaná antologie cynických povídek. A stojí za přečtení stejně jako výjimečná Šamanova recenze...

Úvodník tejto antológie hlása, že jej vydanie predstavuje tak trochu historický okamih pre slovenskú literatúru, a má iste pravdu. Naša tvorba je totiž na literatúru strachu veľmi skúpa a nájsť nejaký kvalitný kus tohto žánru od autora slovenskej národnosti patrí k úlohám priam nadľudským.

Být osloven Gardnerem Dozoisem pod záminkou, že připravuje novou antologii a chce od vás do ní příspěvek, to je sen, který se zdá mnohým autorům, ale jen některým se podaří probudit se a zjistit, že to je pravda. Gardner Dozois je redaktorem a editorem (prominou mi  znalci jazyka, že jsem se dopustil pleonasmu?)  par excellence, což je poznat třeba podle patnácti cen Hugo, dvou Nebul a ohromující šňůry pětatřiceti Locus Awards. Může si tedy autory do svých antologií vybírat, a pokud někoho osloví, může si být jist, že ten dotyčný ze sebe vymáčkne ještě o kousek více než to nejlepší, co v něm je.

Kočas už dávno není KOlejní ČASopis. Poslední tři roky do něj Jiřina Vorlová vybírá kvalitní povídky z Ceny Karla Čapka, které se nedostaly do Mloka a byla by škoda, kdyby nespatřily světlo světa.

Určite ste to už zažili. Práve ste sa prelúskali vynikajúcou knižnou ságou, v duši vám ešte rezonujú pocity, ktoré ste pri čítaní toho veľdiela o tisícoch stránok prežívali… a odrazu netušíte, čo teraz robiť. Viete, že chcete čítať ďalej. Lenže akú knihu? Akého autora? Odpoveďou na vaše tápanie by mohla byť antológia fantastiky pod názvom „Meče a temná magie“...

Laser-books usilovne mapuje rôznorodý žáner fantastiky, a tak po antológiách venovaných science fiction sa dočkali aj fanúšikovia fantasy. Konkrétne subžánru, ktorého základy položil Robert Ervin Howard, Fritz Leiber a Michael Moorcock, ako mi vysvetlila dvojica skúsených editorov v tradičnom informáciami nasýtenom úvode tematických antológií Laseru. Všetky z nich boli nominované na ocenenie Akadémiou SFFH, New Space Opera a Zrcadlovky sa stali aj víťazom vo svojej kategórii. Dalo by sa očakávať, že ďalšie dielo editora Jonathana Strahana (v spolupráci s Louom Andersom) pôjde rovnakou cestou.

Tak tu máme ďalšiu nádielku slovenskej fantastiky. V slovenčine, čo je celkom výnimočná vec a vďačíme za ňu časopisu Fantázia, resp. vydavateľstvu Fantázia, resp. súťaži Cena Fantázie. Veru, fantázia všade, kam sa pozriete...

Vlado Ríša pokračuje v pořádání antologií českých autorů - tentokrát si jako spojující motiv vybral střet člověka a emzáka. Deset povídek od deseti autorů uvádí Slávek Švachouček, který publikuje sice velmi vzácně, ale vždy nabízí velmi propracovaný příběh, a ani tentokrát své ctitele nezklamal.

Schizofrenie povýšená na životní styl...

Ivan Adamovič po letech pátrání v literárních archivech a pozůstalostech poskládal dohromady dvě desítky možná zapomenutých, možná trochu out-of-date dílek slavných i zcela neznámých autorů. Smekám klobouk, obrazně řečeno, nad jeho pílí a trpělivostí, se kterou se pustil do rýžování zlatinek ukrytých mezi tunami hlušiny i mezi opakovaně vydávanými povídkami. A obdivuji i jeho krátké medailonky autorů, někdy i s popisem složité cesty, kterou editor musel projít, než mohl příspěvek do této antologie zařadit.

Již po miliony let proudí řeka Vltava naší krajinou. Byla svědkem toho, jak se v jejím okolí objevovali a postupně usazovali první lidé, kteří ji uctívali a děkovali jí za všechny dary, jež jim poskytovala. Cítila, jak na jejích březích probíhají nelítostné bitvy, protože o ta nejlepší místa v jejím okolí byl vždy velký boj. Občas dokazovala svoji sílu a nespoutanost tím, že smetla do hlubin ta nicotná lidská stvoření i s jejich příbytky a pustošila obdělaná pole. Někdy však také musela ustoupit, protože lidská mysl dokázala stvořit díla, která ji spoutala a dokázala využít její dravosti a síly.