Antologie

Každý upír či vlkolak by vám povedal, že byť hororovou postavou je v súčasnosti veľmi ťažké. Príšera si ani nemôže zuby vyceriť, pretože v okamihu po nej vybehne armáda puberťáčok s vyrážkami a našpúlenými perami. Editor Stephen Jones si uvedomuje, že náš milovaný žáner speje k hororovému koncu, a tak ho napadlo stvoriť modernú Knihu hrôzy. Táto zbierka poviedok nie je len záchranou oblúd pred úradmi práce či prostriedkom na prevenciu vzniku depresií u kožomeňcov, ale hlavne snahou o zaradenie spiatočky žánru smerom k jeho hnijúcim a smradľavým koreňom.

Posuzovat ročenku povídek není sranda. Tedy, nepochopte mne špatně, zábava to samozřejmě byla, neboť Jonathan Strahan rozhodně editorský talent má a vypadá to, že za mořem a za kanálem roku 2011 rozhodně neúrodou v oblasti F/SF povídek netrpěli. Jenže dívat se na knihu jako celek, když z principu vznikla každá část zcela samostatně, může být přinejmenším zavádějící podobně jako hledání budoucnosti v kávové sedlině. Proto nastává čas pro použití ultimátní recenzentské praktiky kombinující poznatky nejmodernější psychologie a nejčernějšího voodoo. Dámy a pánové, přichází co-mi-tak-uvízlo-v-paměti.

Plesám nad tím, jak byl Mlok letos pestrý a vyvážený. I pokud nejste autor zkoumající svou rostoucí konkurenci, doporučuji sbírku vaší pozornosti. A proč ptáte se?