Obrázek uživatele Petr Simcik

Bio

Stručné bio

Webmaster a webdesigner se zálibou ve čtení spousty písmenek, nejlépe složených v akčnější sci-fi román.

Co na sebe dál práskl/a:

Oblíbený styl - postapokalyptická scifi. Mám rád tu idylku zřícených velkoměst, obrovských opuštěných prostor a odkazů na časy, které odvál radioaktivní vítr.
Na druhou stranu, žít bych v tom nechtěl. Maximálně se tam vypravit na pár dní s foťákem a brokovnicí.

Rád se ale pustím do čehokoli. Epická fantasy, space opera, komiks...  Mým posledním objevem je Usagi Yojimbo, králík dbalý samurajské cti s proklatě rychlým mečem.

A ještě foto, to abyste mě poznali, když se potkámě někde na CONu :)

Moje osobní / i jiné www stránky:
http://www.petrsimcik.cz

Historie

Členem již
8 let 6 měsíců

Moje příspěvky

Dick sleduje v Mamlasu z maloměsta opravdu banální a milionkrát odvyprávěný příběh. Tak často vídaný nebo slýchaný, že na něm už snad nejde najít nic nového. A Dick se o to ani nesnaží. To by bylo skoro nemožné. Místo toho využívá svůj talent pro prokreslení postav a nastavení atmosféry k tomu, aby z provařeného tématu i prostředí dostal maximum.

Ještě nikdy nebylo vraždící, vychytralé, krvesajné monstrum z dávných časů tak heboučké jako dnes. Je tu Dracula od Arga. V semišovém kabátku. S dřevoryty Františka Štorma. S doslovem anglistky Aleny Dvořákové, který vám prozradí vlastně vše, co jsem se vám nyní chystal napsat. A tak tedy babo raď, jestli něco profláknout, nebo jen napsat, že Dracula dostál své pověsti, protože pořád ne a ne zestárout, a pak tu mlátit prázdnou slámu.

Co jsme očekávali, to jsme taky dostali. Tak by se dal shrnout životopis George Lucase od Briana Jaye Jonese. George Lucas se totiž do světových dějin zapsal hlavně s pomocí Lucas Films a Lucas Arts a my, kteří máme rádi Star Wars, Indiana Jonese, hry a knihy z obou univers, jsme vlastně docela schopní si minimálně polovinu toho životopisu poskládat sami. Brian Jay Jones dal dohromady velice čtivou a obsáhlou biografii, která podchycuje veškeré zvraty v Lucasově životě, ale i lidi a věci, jenž ho motivovaly a utvářely. Dokázal popsat Lucase jako člověka i tvůrce.

 Moebius je u nás mezi komiksovými vydavateli poměrně hodně oblíbený autor. V Dlouhém zítřku najdete povídky čitelné i běžným čtenářem, prakticky mainstreamové, takže se nemusíte vůbec bát do něj jít, i když nejste přímo umělecká duše bažící po filozofických disputacích a éterických zážitcích z pochopení všehomíra.

Jenny, Vicky a Karin jsou zpět. Respektive měl bych spíš říct "před", protože jsem očekával pokračování, ale dostal prequel - nebo možná epizodky, které se odehrávají někde během prvních dvou sešitů původních Pupíků. Karin je tu ještě totálně bez sebevědomí, Jenny a Vicky jsou mrchy a blbky v nejlepší formě a John John je pořád ten neznámý nedosažitelný kluk na motorce.

Na Strašidelnou vaginu jsem byl opravdu zvědavý. Bude to hodně zvrácené? Děsivé? Plné nechutností? Byla prezentována trochu jako horor, trochu bizár. Carlton Mellick III disponuje dalšími tituly jako je "Pippi of the apocalypse", "Adolf in Wonderland" nebo "I knocked up Satan's daughter" (démonická romantická komedie). A ve Strašidelné vagině se přeci jen vydává chlápek na průzkum do roztažené vaginy své asijské přítelkyně...

K Neználkovi na Měsící jsem přistupoval s jistou, hodně velkou dávkou nostalgie. Jenže něco jiného je, když ho čtete jako dítě, a něco jiného, když ho čtete jako rodič a veselé zážitky z dětství začnou v kontextu dostávat docela obludný charakter.

Albino nemá úplně šťastný start do života. Je jako jeden ze sourozenců produktem brutálního znásilnění, které jeho matce sebralo zářnou budoucnost, a tak není divu, že není přílišným objektem mateřské lásky ani zájmu.

Hilda se nám všem docela vryla pod kůži. Není divu, obsahuje esenci všeho, co my dospělé děti vnímáme jako dobrodružství a chceme, aby to naše děti měly také tak

Nácky má každý rád. Respektive abych to upřesnil: nácky, které někdo masakruje, má každý rád. Jak autor, kterému takový masakr nácků nedává prakticky žádnou práci s vysvětlováním jak a proč musejí umřít, tak čtenář, který jim zas nemá problém přát jen to nejhorší. A upřímně, kdyby to autoři téhle sbírky pojali jako jeden velký nacistický mlýnek na maso, asi bychom jim to ani neměli za zlé. Ale oni řekli ne a naservírovali nám až nečekaně rozmanitou sbírku, ve které najdeme čistě nacistické masakry, ale i dramata, která se o fantastiku jen otírají, nebo povídky, které by se zas úplně obešly bez nacistů.

Stránky