Obrázek uživatele Eylonwai

Historie

Členem již
1 rok 8 měsíců

Moje příspěvky

„Tvorba N. K. Jemisinové je součástí pomalé, ale zásadní změny ve sci-fi a fantasy.“ (The Guardian). „Nejúspěšnější fantasy série v historii – vítěz ceny Hugo třikrát v řadě“ (vydavatel). Taková prohlášení, která na vás křičí z obálky, zaujmou pozornost, že? Nejspíš si jakožto fanoušek fantastické literatury uvědomíte, že pokud váš oblíbený žánr prochází změnou, asi byste u toho měli být. A tak knihu otevřete…

Letošního května přistála na pultech knihkupectví Hladová smečka, vikinská fantasy se svérázným, ale sympatickým hrdinou. Vzbudila vesměs nadšené čtenářské ohlasy a my se proto ptáme – bude další? Jak jinak než samotného autora téhle severské jízdy, Martina Sládka.

Vyprávění příběhů. Kdo to dneska ještě dělá? Ale jistě, s příběhy se setkáváme denně. Vlastně jsou všude kolem nás. Skoro to vypadá, že jsme příběhy zahlceni. Člověk je koneckonců z příběhů celý složený. Přesto to dneska už jaksi není… ono, nemyslíte?

Hnus, sliz, hrůza, hlubiny, neznámo, děs a šílenství… asi víte, o čem mluvím, že? Temní bohové s chapadly jsou zase tady a chystají se vám ukrást klidný spánek!

Temný karneval je vskutku příhodný název. Sbírka je živým rejem povídek, z nichž každá má jinak barevnou a jinak ozdobenou masku. A co se skrývá pod nimi? Nu, na to už musí čtenář přijít sám.

O Pratchettovi slyšel každý. Díky Roaldu Dahlovi všichni hledají zlatý kupón ve Wonkově čokoládě a William Goldman si zajistil nesmrtelnost princeznou, která se měla vdávat. Ale zaslechli jste už někde jméno John Morressy?

Slyšeli jste už zvěsti o tom drakkaru plném anglického zlata? Prý se kdysi dávno potopil u Skiperviku. Tak nasedat, děcka, výprava začíná! Jen se pořádně držte, protože to místy bude trochu drhnout…

Máte rádi pohádky? Takové ty, které vás překvapí svými nápady, nenásilně vám nabídnou pár témat k zamyšlení a možná vám umožní změnit názor na něco, co jste dávno měli za zažité a neměnné? Pak jste tu správně, Garth Nix vám právě otvírá vrátka do zahrad své představivosti…

Když se pohne les, je zle. Minimálně všude tam, kam dosáhne zákeřná moc Černého hvozdu. Jakmile tě jednou pohltí, už není úniku – zapomeneš, co je lidské, a vzpomeneš si, co je bestiální.

Strugačtí jsou klasici, to je bez debat. Dodnes je mi záhadou, jak mohli ve dvou (a ještě k tomu bratři!) napsat tak strhující a čtivé kousky. Zkrátka, nudit se nebudete, to pravděpodobně vůbec nepřipadá v úvahu.

Stránky