Obrázek uživatele Jan Žlebek

Bio

Stručné bio
Čtení zvládám většinou bez koktání, se psaním je to krapet horší a počítám jen do tří. Podle toho to taky vypadá: čtu hodně, píšu občas a počítání nechávám na počítacích strojích a matfyzácích.
Co na sebe dál práskl/a:
Narodil jsem se v roce 1987, na detaily si nevzpomínám. Od mládí jsem byl nadějný v ledasčem, ale nehodlám se stát otrokem kariéry. Nastoupil jsem na základní školní službu a ve škole jsem se naučil kdeco - čtení, psaní, počítání... Čtení zvládám většinou bez koktání, se psaním je to krapet horší a počítám jen do tří. Podle toho to taky vypadá: čtu hodně, píšu občas a počítání nechávám na počítacích strojích a matfyzácích. Co se knížek týče, jsou si v mých očích všechny rovny (ale některé jsou si rovnější). Mezi ty nejrovnější patří knihy ze subžánru new weird, s chutí si pošmáknu i na kyberpunku. Pomalu se propracovávám do fáze, kdy si budu moct o svých knihách promluvit s rodinou u nedělního oběda. Abych parafrázoval klasika: literární vkus mých rodičů se mezi mým osmnáctým a třiadvacátým rokem neuvěřitelně zlepšil.

Historie

Členem již
7 let 6 měsíců

Moje příspěvky

Že je celek víc než jen prostý součet částí, je pravda věkem ošoupanější než klobouk Gandalfa Šedého. Že ji ovšem potvrdí i tolkienofily vymodlený snímek Hobit, to jsem věru nečekal. No, holt Neočekávaná cesta začíná. A záleží jen na vás, zda se po vzoru usedlého hobita Bilbo Pytlíka necháte zlákat dobrodružstvím a vydáte se na nejarchetypálnější výpravu za uloupeným trpasličím zlatem v dějinách fantasy.

Štatl... město ejakulujícího orloje, předčasných polední a bezkonkurenční vize. A také město plné atmosféry, svérázného humoru a ještě svéráznější cesty za hledáním vlastní identity. Středověké katakomby, opuštěné textilky, prvorepublikové kubistické vilky, na zelené louce vystavěná šedivá sídliště a ještě šedivější periferie – to vše patří ke kulisám Šalingradu. Ke kulisám, k nimž stačí přidat jen fantasii či možná správný úhel pohledu, a objevíte Běsné město dřímající někde pod povrchem.

Bojíte se? A bojíte se rádi? Děsí vás představa, že z venkovních teplot nebude nikoho mrazit v zádech? Máte strach, že v prosinci nebudete mít co ke čtení? No, tak to se nebojte. Tedy... bojte, samozřejmě.

Chvíli to trvá, než si toho všimnete. Stránky letí, tři dějové linie se střídají v úsečných krátkých kapitolách, autorův uhrančivý jazyk šeptá další a další zaříkávadla, která neuronovou sítí vysílají hyperrealistické obrazy, centrum postmoderní slasti přetížením taje jak honduraská čokoláda pod provensálským sluncem a všechno je, jak má být. Očividné věci se přehlížejí nejlépe. Takže ano, zabere to nějaký čas, než vám dojde, že tohle není sci-fi. I když to víte dopředu.

Spisovatelku Petru Neomillnerovou netřeba českému publiku dlouhosáze představovat, série věnovaná upírce Tině Salo, tvrdé příběhy zaklínačky Loty nebo ještě drsnější román Dítě Skály to již učinily více než dostatečně. Být rudovlasá Moire chlapem, řekli bychom klasická anabáze od anakreontského ženy, víno, zpěv k vyžilému děvky, vodka, řev. Smrtelný řev, pochopitelně.

Dobří holubi se vracejí a duch návratu prostupuje celou knihu. Bývalý žoldák přichází zpět na rodnou hroudu jménem Harlanův svět a věnuje se zde jako zamlada drobné kriminalitě a masové vraždě. A jak se soukolí promyšlené zápletky roztáčí podobné řádně promazané drtičce kostí, začíná být čím dál víc jasné, že jako špatně strávené sousto se vrací i sama minulost a kostlivci ve skříních začínají být znepokojivě aktivní.

Válčení jen málokdy a málokomu přináší radost, avšak čas od času a na některých místech má smysl sevřít v ruce zbraň a vytáhnout za něco bojovat. Válka, která zuří na Sanctionu IV už nějaký ten pátek, má ovšem asi tolik logiky jako dialog v polském pornu. ... Inu, peníze a zabíjení jsou tak trochu perpetuum mobile – jedno vždy pohání druhé.

V zásadě najdeme dva druhy beletrie. První z nich připomíná horský potok: žene se od pramene neúnavně kupředu, děj letí z bodu A k bodu B a jako prudká bystřina překonává všechny peripetie vstříc katarzi. Tak přesně takový Malý, velký není.

Stránky