RECENZE: Leonard Medek, Dobrodruh 4 - Ďáblova obrazárna

Článek od: Hanina - 10.08.2017

Pokud v nějakém bazaru najdete malbu, na níž je přidělána mříž, raději si na koupi nechte zajít chuť. Každý malíř alespoň jednou za život namaluje obraz pro potěchu Ďábla a věci, skrývající se v takovém díle, určitě nechcete poznat. Po delší odmlce se Franta Franta vrací ve čtvrtému Dobrodruhovi. S krásnou Alžířankou Belle ve venezuelském Santiago de León de Caracas zakoupil domek v koloniálním stylu a založil si zde pokerovou hernu, která se stane dějištěm druhého příběhu. Na ten první, Valčík v ponurém domě, si možná vzpomenou čtenáři časopisu Pevnost. Celkem jich tu máme osm, všechny s poetickými názvy (nelze nezmínit např. Smrtný slunce svit či Křídla králova klidu). Někde najdeme detektivní zápletku, onde promlouvají zbraně, ke slovu se dostane i voodoo z Haiti. Všechny příběhy pojí motiv Ďáblovy obrazárny. Máme tak před sebou mistrnou skládačku o osmi dílcích, které na více než pěti stech stránkách dohromady tvoří ucelený příběh.

Kromě Franty Franty a Belle Béraudové, která si přinesla z Dobrodruha 3 jistou démonickou schopnost, se setkáváme s pečlivými detektivy a sečtělými příslušníky tajných služeb, investigativními novináři, potrhlými ruskými konzuly či šílenými malíři. Samotný Franta vystupuje ve více než v polovině příběhů. To ale vůbec nevadí, protože každý charakter je bezvadně prokreslen, takže fandíme i „obyčejným“ kriminalistům. Až je škoda, že s některými aktéry se během četby definitivně rozloučíme. Vzhledem k volné provázanosti jednotlivých dílů Dobrodruha by neškodil rejstřík všech postav. Knihu sice otvírá stručný úvod shrnující známá fakta o Frantovi a několika dalších důležitých osobách, rozhodně to ale nestačí. Zejména pokud nemáte sloní paměť na jména, některé postavy navíc vystupují pod různými přezdívkami. Toto je však jen drobným kazem na kráse jinak velmi propracovaného povídkového románu. 

Dějiště, jak už jsme zvyklí z předchozích knih, je opět velmi pestré a jak slibuje název prvního příběhu, místy velmi ponuré. V základech domů přežívají ohavní mrtvoláci, ve vodě plavou těla zavražděných prostitutek. Navštívíme Jižní Ameriku i starou dobrou Evropu. Podíváme se do pekla ekvádorské džungle či jiného, vlastního pekla jedné vykřičené čtvrti v New Orleans. Někteří autoři záměrně zasazují své příběhy do exotických kulis, aniž by tomu předcházela osobní zkušenost či hlubší (často jakékoliv!) studium. Zajímavé lokace se tak pro čtenáře stávají pouhými jmény a kouzlo konkrétní historické etapy se vytrácí, bylo-li tam vůbec. Dobrodruh netrpí ani jedním z uvedených nešvarů. Z jednotlivých podkapitolek dýchá atmosféra posledních šťastných let před první světovou válkou, a tam, kde by jiný autor sáhodlouze rozebíral oblečení či jídlo, Leonard Medek si vystačil s popisem místa činu v detektivní zápletce či popisem konkrétní zbraně, která napomohla útěku vězně z obávané věznice La Cantera.

Kniha je psaná tradičním způsobem ve třetí osobě a zpracováním skládá hold dobrodružným románům Emilia Salgari, Marka Twaina, Karla Maye a dalších. Myslím, že by přišla k chuti i náročnějším mainstreamovým čtenářům. Obavám se však, že vzhledem k paperbackovému vydání a typické fantasy obálce, se tento žánrový přesah nepodaří. Velká škoda, neboť cyklus Dobrodruh je víc než klasická akční fantasy.

Ďáblova obrazárna
Leonard Medek
Nakladatel: Straky na Vrbě
Obálka: Jana Maffet Šouflová
Vnitřní ilustrace: Jan Pekárek
ISBN: 978-80-87364-67-3
Počet stran: 533
Vazba: Brož
Rok vydání: 2017
Cena: 340

Komentáře

Přidat komentář

Sarden - internetový magazín o sci-fi a fantastice  /  šéfredaktor:  Martin Stručovský  /  zástupkyně šéfredaktora: Monika Dvořáková  / webmaster: Petr Šimčík / ISSN: 1805-2711