SLOUPEK: Ohlédnutí za 19. FFkem

×

Článek od: Martin Stručovský - 13.07.2014

Je to pár dnů, co se 19. ročník FFka stal minulostí. Ano, sice skončil, ale v našich srdcích a vzpomínkách bude žít ještě velmi dlouho. A věřím, že se k němu stejně jako já budete v myšlenkách vracet ve chvílích, kdy vás budou dusit trable všedního dne. Protože, jak často ve svých ohlédnutích za FF podotýkám, Chotěboř je v době festivalu úplně jiným světem. Je místem, kde můžete narazit na trpaslíky, komiksové postavy, bradavické studenty, a dokonce i poníky. Je místem, kde vás netrápí trable běžného života, ani kolik je hodin. Jít spát v pět ráno a vstávat třeba v jednu odpoledne je podle vás nemyslitelné? Tak to jste nebyli v Chotěboři. Noční život, ať už u skleničky alkoholu nebo v kině, jde ruku v ruce s kolektivní atmosférou, která proudí mezi jednotlivými fanoušky. Právě to miluju na festivalu nejvíc. Sejít se s dalšími fanoušky (a to klidně ve tři hodiny ráno) a bez problémů si s nimi popovídat o oblíbených seriálech, filmech, knihách. Kdepak přednášky – ale přátelé, to je to, co mě na FFko táhne a vždycky táhnout bude. A věřte mi, že osobní kontakt vám nikdy facebook, twitter ani žádná jiná sociální síť nenanahradí.

 

Nicméně letos jsem pár přednášek navštívil a nejvíc mě zaujaly ty, které se týkaly komiksu. Dokument o zrodu a vývoji nakladatelství DC byl pouze takový příjemný začátek. Pak ale následovala přednáška, která se týkala scénáristy M. Careyho, a já byl prostě a jednoduše ztracen. Přednášející (jejíž jméno si k mé lítosti bohužel nevybavuji) hovořila o jeho dílech Lucifer (u nás vydává Crew) a Mezi řádky (připravuje Crew na letošní rok) a neopomněla zmínit ani komiksy Hellblazer a Sandman. Přátelé, musím vám říct, že jsem byl tak nadšen, že jsem se odhodlal, že si všechny ty komiksy musím postupem času pořídit. A s ohledem na fakt, že filmový Hellblazer je moje velká láska, začnu právě u něj. Vedle toho jsem si pak hodně užil i povídání Františky Vrbenské a Anny Šochové o Velké válce, přednášku o Fantastické heraldice Jana Kravčíka. Chybět jsem nemohl ani na povídání Julie Novákové o zahraničních časopisech zaměřených na fantastiku a nešlo opomenout slet autorů fantastiky, kde se mluvilo o věcech spojených s psaním, a v neposlední řadě také povídání Kláry Smolíkové a Jiřího W. Procházky a o audioknihách.

Zkrátka a dobře i letošní Festival fantazie jsem si opět velmi užil. Proto děkujme Vaškovi, že pro nás Festival fantazie a další cony rok co rok připravuje a umožňuje nám připadat si alespoň na pár dnů úplně normálně.

Uvidíme se na jubilejním 20. ročníku. Oslavy budou jistě veliké.

A jak se líbilo na Festivalu letos vám?

Fotografie: Jarda Houdek

Komentáře

Ano. Souhlasím. Amen:-)

Letos jsem se konečně nechala vyhecovat a do Chotěboře taky poprvé přiharcovala. Přivlekla jsem s sebou dokonce i obě svoje ratolesti, které jsem vždycky dopoledne vypustila do festivalového víru, a pak už jsem během dne dělala jen proviantního důstojníka a hlídala, aby mi hlavně synátor v zápalu paření v sále elektronických udělátek nezemřel hlady a žízní.

Tenhle fakt je totiž také hodný pozornosti: kromě všech zmiňovaných pohádkových a fantastických bytostí se všude kolem pohybují fantastičí lidé, kteří jsou vesměs přátelští, takže se skutečně nemusíte bát nechat desetiletého potomka prakticky bez dozoru. Stačí mobilní spojení a průběžná koordinace a můžete si zajít na přednášku nebo do kina, aniž byste umřeli hrůzou, že vám nějaké podivné individuum toho potomka někam odláká:-) Viděno zevnitř, protože zvenku jsou všechny ty přednáškové místnosti a sály naplněné samými podivnými individui, kterým je třeba se velkým obloukem vyhnout - ale koho zajímá, co si myslí zbytek světa, když jste mezi svými:-D

Jedno jest, jsi-li mladý či starý, zde záleží pouze na příslušnosti k cechu fantastickému. Tečka.

Kromě všech výše zmiňovaných věcí, přednášek a klábosení jsem byla ještě totálně unešená z kina. Promítání filmů v nepřetržitém sledu od rána až do půlnoci, lístek za cenu zcela symbolickou a možnost podívat se jak na horké novinky, tak na absolutní klasiku, toť splněný sen filmového blázna. No a cokoli z toho sledovat v sále naplněném podobně postiženými jedinci... no co vám mám vyprávět, to se musí jedině zažít:-)

Až příští rok pojedu do Chotěboře, už nebudu vyjevený greenhorn, který netrefí do Velkejch Vočí, nebo do KD. Machrovat ale určitě na nikoho nebudu a třeba budu taky schopná někoho odnavigovat na správné místo jako mě jeden důstojník hvězdné flotily, když jsem se na těch pár metrech ztratila:-)

Ostrou mysl i tužku všem, přeje M

Přidat komentář