RECENZE: Henry Lion Oldie, Cesta meče

×

Článek od: Martina Mátlová - 17.06.2014

Vítejte v Kabírském emirátu, ve světě, kde meče, které o sobě uvažují jako o Zářných a o lidech jako o Nosičích, mají vlastní rozum a bojují, ale nezabíjejí. Tedy až do jisté chvíle… O tom, že se dá román psát i z pohledu zbraně, přesvědčí čtenáře dvojice autorů známá pod jménem Henry Lion Oldie v knize Cesta meče.

Dimitrij Jevgeněvič Gromov a Oleg Semjonovič Ladyženskij, rusky píšící ukrajinští autoři stvořili velmi podařené a rozsáhlé fantasy dílo. Cesta meče je jasným příkladem toho, že epická fantasy nemusí být nutně plná násilí a krveprolití na každém rohu, a přesto je zajímavá a napínavá. V průběhu děje a hlavně na konci do sebe začne všechno krásně zapadat a to, co se na začátku zdálo jako zbytečné, najednou dostane smysl. Pokud se tedy čtenář hned na začátku neztratí v reáliích a jménech, čeká ho zajímavý a dlouhý příběh z prostředí připomínajícího středověkou Asii.

Děj první části začíná přímo uprostřed boje mezi rovným mečem Tuan-ťienem z meilanských Zářných, přezdívaným Jednorožec, a neznámým mečem. Tyto souboje se nazývají Besedy a jsou to spíše zdvořilostní akty, při kterých si Zářní přeměřují svoje schopnosti. Po akčním začátku tempo vyprávění brzy zvolní a na čtenáře se ze stránek začnou valit dlouhá jména, přezdívky, postavení, zvyky, rody a velmi propracované reálie vyprávěné z pohledu meče, tedy Zářného jménem Jednorožec. Zvrat v příběhu přijde ve chvíli, kdy se v mírumilovném světě, kde nikdo nikoho nezabíjí, ani cíleně nezraňuje, objeví mrtvý člověk a jeho meč a Jednorožcův Nosič Čen přijde o ruku.

V druhé části přichází výměna vypravěče a čtenář má příležitost vidět svět z pohledu člověka Vyššího Čena z rodu Ankorů z Horní Weje, kterému kovář Koblan Železná tlapa vytvoří novou ruku ze starého brnění z dob, kdy ještě Kabírský emirát nebyl tak klidný. Kovová ruka se kupodivu začne chovat jako živá, a proto dojde k zvláštnímu spojení Čena a Jednorožce. Meč v té chvíli zjišťuje, že lidé nejsou jenom jejich služebníci, ale že mají vlastní vůli. Čen naopak už svoji zbraň nevidí jako neživý předmět, ale jako myslící stvoření, se kterým prostřednictvím své nové ruky může rozmlouvat. Oba dva se společně se svým majordomem a jeho mečem vydávají na cestu, aby vypátrali vraha a člověka, který zmrzačil Čena.

Je zajímavé sledovat, jak se postava Čena Ankora během pěti set stránek vyvine z naprosto průměrného občana Kabírského emirátu v žijící legendu, vůdce a průkopníka nových myšlenek. A celou tu dobu se on i jeho meč snaží zůstat věrni zásadě nezabíjet a neubližovat.

Na konci knihy je seznam zbraní i s obrázky, což čtenářům, jejichž znalosti mečů končí u čepele a jílce, pomůže všechny Zářné si správně představit. Co mi ovšem trochu chybělo a knize by to rozhodně neuškodilo, byl seznam Nosičů a jejich Zářných pro snazší orientaci. Jednorožec ve svém vyprávění oslovoval zbraně a Čen zase lidi, ve chvílích, kdy se jejich vědomí spojilo, už oba mluvili na všechny zároveň. Co si budeme nalhávat, je úžasné a věrohodné, že má každý minimálně jedno osobní jméno, k tomu určení, odkud je nebo čí je syn, přezdívku, aby se pokaždé nemuselo opakovat celé jméno, titul a jeden, občas i dva meče, které taktéž mají několik jmen, titulů a přezdívku a občas změní majitele. Zní to jako zmatek, že? Ve chvíli, kdy je na scéně několik postav, nepozorný čtenář se snadno ztratí a přestane se orientovat v tom, kdo je meč, kdo je člověk, kdo je kladná postava a kdo záporná.

Čtenáře určitě nadchne papírový přebal knihy. Obrázek Čena stojícího u posvátného jezírka, v jehož hladině se odráží obrovská socha, má hloubku a donutil mě knihu několikrát otočit vzhůru nohama, abych si ho prohlédla. Na začátku každé části se také můžete těšit na úžasné ilustrace od Volodymyra Bondara.

Fascinovala mě kreativita, se kterou autoři popisují svět mečů, jejich myšlenky i chování. V příběhu má vše své místo, a tak zatímco si Zářní myslí, že se nechali odložit do zbraňového kouta, aby si mohli povídat, a Nosiče poslali pít víno, Nosiči se domnívají, že to oni odložili meče a šli se bavit. Cesta meče rozhodně není oddychové čtení, u kterého nebudete muset přemýšlet. Pro milovníky rozsáhlých fantasy ság je však jako stvořená a vezme čtenáře do jiného světa vystavěného na utopickém principu. A možná vás stejně jako mě budou ještě dlouho po dočtení provázet verše:

„Jsem živý a drtím živé, ty svou ocelí ocel zas,

a tedy vlastnímu rodu vzepřel se každý z nás.“

 

Henry Lion Oldie: Cesta Meče

Nakladatelství: Triton

Překlad: Konstantin Šindelář

Obálka, ilustrace: Volodymyr Bondar

Rok vydání: 2014

Vazba: pevná

Počet stran: 552

Cena: 389 Kč

 

recenzi napsala Martina Mátlová

Přidat komentář