RECENZE: Mickey Zucker Reichertová, Já robot: chránit

×

Článek od: Monika Slíva - 07.11.2013

První díl trilogie Chránit je v podstatě sequelem Asimových povídek a uvádí nás do světa počátků robotizace Země, do doby, kdy Susan Calvinová byla čerstvě vystudovanou psycholožkou a začíná jako praktikantka na uzavřeném oddělení dětské psychiatrie nemocnice Manhattan Hasbro.

Doktorka Susan Calvinová.

Pokud vám to jméno vůbec nic neříká, je tady několik možností:
1. Nemáte rádi sci-fi, a proto jste nikdy nečetli nic od Isaaca Asimova.
2. Máte rádi sci-fi, ale zatím jste se nepropracovali ke knihám tohoto autora (a měli byste to rychle napravit).

Další alternativou, která přichází v úvahu, je, že víte, kdo je doktorka Susan Calvinová. Neznat nejslavnější robopsycholožku všech dob, nikdy nenarazit na její jméno při bloudění světem science fiction by totiž bylo stejné jako tvrdit, že nevíte, kdo je profesorka McGonagallová po přečtení Harryho Pottera, nebo  že máte rádi Terryho Pratchetta, ale neznáte Zeměplochu.

Ať tak či onak, jako základ k přečtení knihy Já robot: chránit nepotřebujete ani jednu z výše uvedených alternativ a žádná s těch informací (znalost či neznalost) vám ani nepomůže ani neuškodí.

Americká spisovatelka fantastiky Mickey Zucker Reichertová byla vybrána dědici Asimovovy tvorby jako autorka zamýšlené trilogie o robotech, trilogie věnující se třem jeho slavným robotickým zákonům. Ačkoliv do té doby nenapsala jediný vědecko-fantastický řádek, má na kontě hezkou řádku v USA úspěšných knih hrdinské fantasy a zároveň ještě stíhá být dětskou lékařkou, což dokázala v ději svého nového příběhu velmi dobře zúročit. Netuším sice, co přesně dědice vedlo právě k tomuto výběru, ale za sebe mohu říci, že rozhodně nešlápli vedle!

To celé mě přivádí k otázce (pokud patříte do třetí skupiny z výše uvedených možností): Napadlo vás někdy při čtení zamyslet se nad tím, proč je Susan taková, jaká je? Co se dělo v jejím životě před tím, než se začala specializovat na robopsychologii, a proč má radši mechanické lidi než ty z masa a kostí? Tak přesně na tenhle typ dotazů můžete nyní dostat odpovědi.

První díl trilogie Chránit je v podstatě sequelem Asimovových povídek a uvádí nás do světa počátků robotizace Země, do doby, kdy Susan Calvinová je čerstvě vystudovanou psycholožkou a začíná jako praktikantka na uzavřeném oddělení dětské psychiatrie nemocnice Manhattan Hasbro. Podstatná část knihy je spíše lékařským thrillerem a teprve nenápadně a pomaloučku se v ději objevují prvky, které knihu posouvají k žánru sci-fi. Ale i tak si čtení můžete náramně užít, psychiatrické diagnózy nejtěžších pacientů jsou děsivé, a přesto velmi srozumitelně a čtivě popsané a hlavně jsou nedílnou součástí příběhu, a tudíž nejsou samoúčelné. Mimochodem Jana Rečková si musela při překládání pěkně smlsnout a určitě se (mimo jiné) slušně orientuje v anglické psychiatrické terminologii:-).

Díky svojí šikovnosti a trochu taky díky tomu, kým je její otec, se Susan dostane jako asistentka k přísně tajnému projektu s novou diagnostickou látkou obsahující nanotechnologie. Vzhledem k tomu, že se nejedná o pacienty se srdeční nedostatečností nebo zácpou, ale o těžké a beznadějné psychiatrické případy, je víc než jasné, že se nic nebude vyvíjet tak, jak všichni na začátku tiše předpokládají. Z na první pohled bezpečných a neškodných testů se stane (a to doslova) časovaná bomba. Je to vinou samotné technologie? Stala se někde chyba? Nebo je to celé sabotáž? Zasáhl někdo zvenčí? Mají uvnitř společnosti U.S. roboti a mechaničtí lidé sabotéři nějakého komplice? Otázky, otázky a další otázky! Juch! A ne na všechny dostanete hned v prvním dílu odpověď, nesmíte totiž zapomenout, že pokračování knihy je na obzoru.

Skvěle jsem se při čtení bavila a nenudila jsem se ani na chvíli. Pravda, pokud není psychologický thriler vaším šálkem čehokoliv, co máte rádi, obávám se, že šlápnete vedle. Já robot: chránit je víc o lidech a o vztazích mezi nimi než o robotech a vědeckých udělátkách. Nicméně zachovává filosofii předlohy a kromě toho, že se v ději potkáte se spoustou známých jmen z Asimovova světa, potkáte také spoustu velmi zneklidňujících témat k zamyšlení, potulujících se bez dozoru ztemnělými chodbami nemocnice i robotické společnosti.

P. S.: Co se mě týká, v tomhle textu na mě to Něco (o kterém jsem psala nedávno v jiné recenzi) skočilo prakticky okamžitě po otevření knihy a přečtení pár prvních stránek. Tudíž netrpělivě budu vyhlížet druhý díl, zatím pouze s anglickým názvem To Obey, a doufat, že autorka brzy dokončí i ten třetí (ještě nepublikovaný) To Preserve.

Mickey Zucker Reichertová: Já robot: chránit (I, Robot: To Protect)
Nakladatelství: Argo / Triton
Překlad: Jana Rečková
Obálka: Eric Williams
Rok vydání: 2013
Vazba: pevná
Počet stran: 384
Cena: 318,-Kč

Komentáře

Je to vždycky fajn, když "to něco" při čtení najdeme:-) Jana Rečková byla v tomto případě skvělá volba a nejen v tomto. Docela mě recenze nalákala, Asimova si už ani nepamatuju, četla jsem ho jako dítě. Takže po knize někdy hrábnu a uvidím. Psychologické scifárny jsou u mě No.1.

no vždyť já na tom byla podobně:-) Jen matné cosi kdesi vzadu v davu... tak jsem po přečtení tohohle poctivě vytáhla Já, robot "originál" a příjemně si početla...

Ha a narazily jsme na dašlí společný zájmový bod - já psychologický knihy obecně a scifárny zvlášť přímo žeru - čím větší úchylárna, tím líp - prostě například nechápu jak může někdo říct, že se mu blbě čte Philip K. Dick, když je to taková nádhera:-)))

Tady jsem přímo hltala ty psychiatrický diagnózy:-))

Ostrou mysl i tužku všem, přeje M

Tak jsem to, Slívo, včera dala na jeden zátah. Čtivé to bezesporu je:-) Ovšem hlavní hrdinka mě štvala, moc snaživá a kladná. Na mě kniha (slovy Romana Lipčíka) moc "ordinace v robotické zahradě".

Tobě se prostě jeden nezavděčí:-D

Nojo, uznávám, že mladá Suzan je trochu Mirek Dušín v sukni, ale co už... v literárním světě takovejch hrdinů běhá...

Ostrou mysl i tužku všem, přeje M

Hele ty psychožroute, jak to žes nečetla třeba Půjčovnu masa? To je taky pěkný psychoscifi. No mě se to mluví, když jsem zatím Dickem nepolíbená. I když nejsem si jista, jestli se mi to bude líbit vzhledem k tomu, že nemám ráda staré scifárny (málo kyber) a Dick je hodně starý autor. Nicméně co bys mi doporučila? Přečetla jsem si anotace všech jeho knih a tady je výsledek: Blade Runner, Když mrtví mládnou a Dr, Krvemsta aneb Jak se nám vedlo po bombě. Co si mám půjčit? Nakupovat se má u odborníků :-)

Za sebe bych doporučil:

Temný obraz, Tři stigmata Palmera Eldritche, Ubik, Marsovský skluz v čase, Muž z vysokého zámku a mnoho dalšího. Tyhle mi utkvěly zřejmě nejvíce, ale Dick mne nikdy nezklamal :-)

Ha, Honza se mi ozval! Hele, ono to nebude tak žhavý, neboť u nás v knihovně (Praha, Smíchov) toho od Dicka moc nemají - takže naběhnu a popadnu co bude, jen se vyhnu povídkám, je to na mě moc krátký literární útvar :-) Momentálně čtu podruhý Stín škorpiona a nutně potřebuju něco novýho. Ovšem před tím si dám znovu V pavučině, je to nutnost :-)

Než jsem se sem dohrabala, už zareagoval Honza:-) ale to určtiě není na škodu. Za sebe můžu říct asi taky Temný obraz, Ubik nebo Marsovský skluz v čase. A povídky bych v tomto případě také nezatracovala, normálně je taky nerada, ale tady jsou to většinou fakt mňamky s velmi efektivními konci...

Jo a BTW, jak múžeš vědět, že jsem nečetla Půjčovnu masa... ne vážně jsem to nečetla, tak díky za tip... koukala jse, co že to jako... a zas to má pokračování, i když tady to asi jsou samostatné knihy se stejným hlavním hrdinou..

Ostrou mysl i tužku všem, přeje M

Přidat komentář