RECENZE: John Crowley, Malý, velký

Článek od: Jan Žlebek - 12.04.2012

V zásadě najdeme dva druhy beletrie. První z nich připomíná horský potok: žene se od pramene neúnavně kupředu, děj letí z bodu A k bodu B a jako prudká bystřina překonává všechny peripetie vstříc katarzi. Tak přesně takový Malý, velký není. Knihu Johna Crowleyho spíše připodobníte k řece zvolna plynoucí lužním lesem: hladina se místy sotva pohne, v zákrutách se lenivě usazuje kal přinášený meandrujícím tokem a pro slepé ramena a podmáčenou půdu v okolí je místy zatěžko poznat, kam vlastně směřuje proud. Jestliže hledáte divokou plavbu a adrenalin v peřejích, berte to prosím jako varování. Pakliže vás ovšem neláká spěch a s chutí tiše rozjímáte nad hladinou hlubokých tůní, ba co víc, pokud vám největší radost udělá poklidné rybaření v literárních obratech a prostá krása slov, pak se na vás jako vzácné říjnové slunce usmálo štěstí.

Bylo nebylo, kdesi v Americe zachycené jako komár v jantaru v čarovném bezčasí, jež vás jen nechá hádat, zda se jedná o 20. či 50. léta, žila byla tajnůstkářská rodina v domě naplněném záhadami až na půdu. A protože řádně vychovaný mladý gentleman rozhodně cizí tajemství neprozrazuje, zamknu si ústa na sedm západů a víc nic již nepovím. Nakonec jen těžko se ubránit dojmu, že v orchestru jménem Malý, velký děj nehraje ani zdaleka první housle. Crowley vypráví příběh zvolna, vrací se do minulosti a skáče napříč roky kupředu, odbočuje k drobnostem a v detailech líčí duševní pochody postav. Díky autorovu citu pro jazyk se může publikum nechat polaskat příběhem lehounkým jako pavučina unášená prvním vánkem nastupujícího babího léta. S mimovolnou elegancí utvářená atmosféra knihy vás snadno přenese kamsi za hranici všedního dne a obyčejného světa, do idylických časů dětsví, jež voní nedělní buchtou a chutnají babiččinou domácí zavařeninou. A někde tam, kde zlaté odpoledne časného podzimu nezná strach ze zimy, zjistíte, že i Crowleyho řeka nakonec dopluje do moře.

Malý, velký je všechno, jen ne klasická fantasy (ať už si pod tím předstávite cokoliv). A to i přesto, že poetikou slov a světonázorem skrytým pod hladinou vět může John Crowley ledaskomu připomenout jistého oxfordského profesora. Na přetřas nepřišel ovšem Tolkienův středozemský opus magna (byť vůně Starého Tobyho a lenivé šírání nad Dnem pytle jakoby čekaly kdesi za okrajem stránek), ale spíše pocítíte jemnou magii Nimralova listu či Kováře z Wootton Major. Stejným kořením jako Crowley koření rovněž Susan Clark v čarokrásném tlustopisu Jonathan Strange a pan Norrell nebo Ray Bradbury v polovině své bibliografie. To koření se jmenuje láska k příběhům, voní jako skořice a chutná jako nedělní ráno strávené s knihou v posteli. A autor Malého, velkého dobře ví, že je ho třeba ani málo ani moc. Prostě tak akorát.

Možná i proto nenajdete mezi stránkami skryté draky a hrdiny s posláním zachránit svět (alespoň ne takové, jimž jsme uvykli). S prvky fantastiky hospodaří John Crowley s jakousi bezelstnou rafinovaností, díky níž čtenář vůbec nepostřehne okamžik, kdy překročí hraniční kameny Faerie a přenese se z našeho světa do míst, kde nikoho nepřekvapí, když hrdinka překoná řeku plavbou na stromovém listu. A jestli toto podle vás není magie, pak se zdá být téměř jisté, že do vašeho kousku cukroví mistr cukrář žádnou hvězdu neukryl. Avšak nezoufejte. Malý, velký představuje netuctové a náročné čtivo pro publikum, jež se chce nechat okouzlit trylky elfí flétny. A i když vás možná dnes jeho poetika míjí, třeba jednoho dne zjistíte, že malou vílí hvězdu nakonec obsahoval každý kousek dortu.

John Crowley: Malý, velký
Nakladatel: Triton, Argo
Překlad: Adéla Bartlová
Obálka: John Howe
Redakce: Martin Šust, Marie Semíková, Milan Dorazil
Rok vydání: 2011
Počet stran: 528
Rozměr: 150 x 210
Provedení: hardback

Přidat komentář